Prodloužený víkend v Kyjevě a one day trip do Černobylu 2017

Rozhodli jsme se jet do Černobylu už v dubnu 2016, kdy bylo třicetileté výročí výbuchu Černobylu, hodně se o tom mluvilo a běželo k tomu hodně dokumentů.

První reakce rodičů samozřejmě byla: "Cožeee, to jste se zbláznili?"

Kyjev nám velmi mile překvapil a Černobylská zóna byla jedním z nejzajímavějších míst, kde jsem kdy byla.


Když se nám podařilo uklidnit rodiče do fáze: "Dobře, ale hlavně tam nic nejezte!", koupili jsme letenky do Kyjeva na páteční ráno a zpět v pondělí večer - tedy skoro 4 celé dny na Ukrajině.

 

Kyjev:

Z letiště jsme jeli autobusem Skybus, který nás odvezl na stanici metra Charkovská, kde to vypadalo jako na sídlišti Chánov. V přepočtu za 20 Kč jsme si koupili 5 lístků na metro a vyrazili na Majdan Nezávislosti, kde jsme se ubytovali v ikonickém hotelu Ukrajina. Ten je přímo na hlavním náměstí - něco jako je Národní muzeum na Václaváku. Na to, že má hotel 4*, snídaně byly opravdu zvláštní. Hotel je pořád hodně zaměřen na východní klientelu tzn. žádná vajíčka ani párky, jen sýr s koprem, jedna šunka, jedny cereállie, kuřecí s rýží a blíny (něco jako tlusté lívance).

Maidan nezávislosti s hotelem Ukrajina v pozadí

 

Kyjev nás ale opravdu překvapil - čekali jsme podobný typ lidí, jak známe pracující Ukrajince z Čech, nosící tepláky a popíjecí vodku. Lidi ale v centru města chodili oblečení velmi západně včetně všech známých oděvních značek. Hodně se sdružovali venku u fontán na Majdanu nebo u stánků s kávou.

První den jsme si šli podívat po nějakých těch památkách - k památníku Matka Vlast jede tramvaj i autobus ze zastávky Arsenalna, která je mimochodem nejhlubší na světě (má přes 100m). Nejdřív nám asi 6 autobusu ujelo, než jsme pochopili, že lístky si máme koupit v autobuse u osoby, která  v každém prostředku jede a kontroluje lístky. Matka Vlast byla bohužel zavřená, takže jsme se nedostali nahoru  na vyhlídku, ale i tak tam byl solidní výhled na město, zlaté střechy chrámů a muzeum Ukrajiny během druhé světové války.

Památní Matka vlast

 

Nejdřív jsme si museli vylézt na volně vystavený tank a vyfotit se s dělem... Do samotného vojenského muzea jsme nešli, ale kousek odtud je ještě sbírka vojenských strojů a letadel, kam byl vstup 10 Kč a za dalších 5 Kč se člověk mohl vyfotit v kokpitu stíhačky Mig 23.

Po cestě zpátky jsme ještě vystoupili u památníku hladomoru, odkud je pro změnu super výhled na Dněpr.

Expozice tanků před památníkem

 

Kyjev - ve městě je spousta pláží a místní se koupají v Dněpru

 

Ukrajina je opravdu extrémně levná země - za hlavní jídlo na největším buváru Khreschatyk v centru jsme dali 70 Kč.

Ukrajinský předkrm: dva druhy vodky a chléb s koprovou pomazánkou

 

Černobyl:

Druhý den ráno jsme vyrazili do Černobylu. Zájezd s průvodcem jsme si objednali u Tourkiev.com, protože do zóny se sami nedostanete. Objednávali jsme ho v měsíčním předstihu a na osobu stál 89€ + 10€ povinné pojištění a za 10 € jsme si dobrovolně zapůjčili osobní dozimetr. V ceně je vše podstatné a dokonce i slušný oběd - prý importovaný. Do zóny se pouští pouze s pasem, ten je na hlavním check-pointu opravdu kontrolován.

Na cca 2 hodinovou jízdu nám pustili maximálně depresivní dokument natočený někdy v 90.letech, z čehož jsem radši usnula.

Povinný drescode - dlouhé rukávy i kalhoty dodržovali jen někteří z nás a průvodkyně Nastja nás jen upozornila, že hlavně na checkpointech je potřeba se zahalit.

Náramky - Černobylský vstupní a na podporu ukrajinské armády

 

Nejprve jsme zastavili na dvou místech v opuštěné vesničce Kopači, kde jsme šli do budovy školky a bývalého kulturního domu. Všude se šlapalo po zbytcích nábytku, hračkách, knížkách, rozbitém skle nebo po ztrouchnivělé podlaze. Spousta věcí tam byla samozřejmě přinesena dodatečně, aby to vypadalo dobře na fotce, ale i tak z těch míst mrazí.

Černobyl

 

Kulturní dům

 

Mateřská školka v Kopači

 

Další zastávkou je město Černobyl / Чорнобиль. Stále zde pracuje asi 3000 lidí, kteří jsou buď vědci nebo policisti. Aktuálně údajně zkoumají, zda je možné v obslati Černobylu vytvořit uložiště jaderného odpadu. Mají docela přísný pracovní režim, kdy jsou část týdne v zóně a část potom zas několik dní doma mimo zónu. Tam jsme dostali i oběd - krkovici s bramborem, salát, ovoce, vysočinu, pečivo, džus a vodu a polévku.

Oběd v zóně

 

Potom jsme přijeli k elektrárně - jako zajímavost nám průvodkyně ukazovala 5. a 6. reaktor, který se pokoušeli sověti dostavět ještě po výbuchu, ale nakonec to vzdali. Samotná elektrárna fungovala údajně až do roku 2000. Dnes tam pracuje několik vědců. Můžeme se přiblížit až na 100m od sarkofágu, který byl na reaktor č. 4 nasazen v roce 2015. Radiace je zde úplně stejná jako byla ráno v Kyjevě.

Minimální radiace před novým sarkofágem chránícím vyhořelý reaktor č.4

 

Černobylské reaktory č.5 a 6, které bylo v plánu dostavět a rozběhnout i po havárii

 

Kolem elektrárny vede vodní ochlazovací okruh, kde číhá past na turisty. Žijou tam totiž extrémně velké ryby - ale ne, nejsou ozářené, jen zde prostě nemají přirozeného nepřítele a navíc je průvodci pravidelně krmí.

Jednou z hlavních zastávek je potom městečko Pripjať. To bylo postavené v 70.letech jako moderní betonové město hlavně pro dělníky a jejich rodiny pracující v továrně. Zde platí zákaz vstupu do budov, ale průvodci běžně vodí turisti do nejzajímavějších z nich. Ve městě se lze snadno ztratit, protože je skoro celé dnes zarostlé lesem, i když v původním městě skoro žádná zeleň nebyla.

Pripjať

 

Bývalý hotel v Pripjati

 

Bazén před a dnes

 

Opuštěný zábavní park v Pripjati

 

Protože jsme tam byli v červnu, kdy byly všechny stromy a keře zelené, nebylo město zas až tak moc depresivní. Nastja nás vzala do hlavních budov jako kulturní dům, škola, jídelna, tělocvična, bazén, přístav, sportovní stadion a samozřejmě do známého zábavního parku, který nebyl nikdy otevřen.

Město Pripjať postupně zarůstá - v pozadí je vidět sarkofág v elektrárně

 

Evakuace probíhala dost narychlo, i když to bylo asi až 3 dny po výbuchu, ale všichni museli zanechat svoje věci ve městě - mohli se pro část později vrátit, ale i tak tam zůstalo veškeré vybavení bytů i veřejných budov. Část z toho je dnes samozřejmě už odvezená či ukradená. U všech míst nám Nastja ukazuje dobové fotky pro srovnání, kde zrovna stojíme a jak budova vypadala kdysi.

V Pripjati je také několik hotspotů, tedy míst, kde se pořád drží radiace - hlavně v mechu. Dozimetr se rozpípá na hladině 3,0 sievertů, což je asi 20x více než běžná radiace v Praze. Na některých místech byly hotspoty s 12 sieverty, což už je 80x více než standard. A na nejhorším místě dokonce 32 sv. = skoro 213x vyšší radiace. Těchto míst je zakázáno se i dotýkat. Krátkodobý pobyt v okolí však škodlivý není. Snad Nejvíce kontaminované místo byl tzv. Červený les (Red forest), kde se nedaří přírodu dekontaminovat, stromy byly už po druhé vysazeny a přesto jsou všechny mrtvé - rezavé. Při projetí kolem jsme v autobuse ještě i v roce 2017 naměřili 4 sieverty.

Nejvyšší radiace, kterou jsme naměřili. V tomto místě bylo zakázáno se terénu i dotýkat.

 

Dalším místem, které je nepřístupné kvůli kontaminaci je nemocnice, kam odvezli v první řadě hasiče, kteří v první linii hasili vybuchlý reaktor. Ti všichni zemřeli na aktulní nemoc z ozáření a jejich těla se nepodařilo dekontaminovat, proto jsou pohřbení v betonových hrobech přímo pod nemostnicí.

V jednom obytném 16 patrovém paneláku jsme mohli vylézt až na střechu a uvidět, jak blízko je elektrárna a jak je město celé zarostlé a taky jsme viděli v dálce vysílač Duga - kam jsme nakonec ještě jeli.

Vysílač Duga je soustava antén dlouhá asi 500m a vysoká 150m, který měl zachytávat informace o amerických raketách. Měl tak velkou spotřebu, že musel být postaven u jaderné elektrárny. Když byl v provozu, tak vysílal ťukání, které lidem rušilo televnizní a radiové vysílání, a protože se o radaru nesmělo mluvit, překřtili ho na Ruského datla.

Sovětský radar Duga

 

Návštěvu Černobylu maximálně doporučuji, na vlastní oči je mnohem lépe poznat rozsah katastrofy, která se tam tenkrát udála.

Mezhyhirja:

Třetí den na Ukrajině jsme se jeli podívat na sídlo bývalého prezidenta Janukovyče. Do Mezhyhirja jezdí sice i hromadná doprava, ale mnohem lepší je za 50 Kč vzít maršutku z konečné metra Heroiv Dnipra, což je taxi pro cca 6 lidí. Až se zaplní, tak se jede... Přišli jsme tam jako druzí a čekali jsme asi 10 minut na odjezd. Taxikář nás hodil přímo před vchod do areálu, který máý víc než 150ha. Zaplatili jsme vstup a vyrazili. Ukrajinci si z bývalého sídla udělali národní park, který je evidentně oblíbený pro svatby - potkali jsme jich tam asi osm. Janukovyč to měl opravdu krásný, kromě super velkého upraveného parku s jezírky, kachnami, soukromým přístupem k Dněpru, vlastní ZOO nebo tennisovými kurty a garážemi pro luxusní vozy, tak hlavně svojí čtyřpatrovou chatou Honka. Ta je největší na světě a chlubí se maximálním luxusem včetně zlatého vybavení v koupelně. Bohužel nám nevyšel čas, abychom šli i dovnitř.

 

Taková menší chatička na víkendy

 

Poslední den už jsme byli tak vyřízení, takže jsme se věnovali podpoře ukrajinské ekonomiky. Nejdřív jsme nakoupili kaviár v Bessarabskym Marketu - mimomochodem tyto všechny věci doporučujeme k návštěvě. Potom jsme nechali vydělat místním návrhářům nákupem trička v obchodě BCI.BCOÏ na Khreschatyk bulváru a pak se navečeřeli v místní "jídelně" Puzata Hata. Hlavně tu je potřeba vyzkoušet, za pár korun se tam dá ochutnat spousta ukrajinských specialit.

 

Další fotky z Ukrajiny:

Místní trh

 

V opuštěné zóně dál žijí živočichové a někteří se naučili nechat se vykrmovat od průvodců

 

Azbuku jsem se radši učila dva měsíce dopředu

 

U někoho doma, ale ten někdo byl před 30 lety z Pripjati evakuovaný

 

Pochodili jsme i nějaké památky v Kyjevě - zde katedrála sv. Michala

 

Orientační ceny v Kyjevě, 1 hřivna UAH byla cca 0,9 Kč: 

cena MHD: 4-6 Kč

hotel Ukrajina 4*: 1300 Kč/noc/pokoj

cena hlavního jídla: 50-80 Kč a to i v centru, když nepočítám např. pizzu, který stála cca 120 Kč

pivo: 40-55 Kč

Černobyl celodenní výlet: 99€/os.

Tričko od začínajícího návrháře: 800 Kč

Večeře v Puzata Hata: 70 Kč - hlavní jídlo, salát, pití

Kaviár: 100g - 300 Kč

Maršutka k Mezhyhirja residence: 50 Kč

Víkendový vstup do areálu Mezhyhirja: 120 Kč

Vodka Kozatska Rada na letišti: 5€

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

Ochrana proti spamu
Tato otázka slouží k rozlišení spamovacích robotů od lidí
Fill in the blank