Normálně sem výlety do Německa nedávám, ale tenhle byl první po dlouhé době i nemoci, takže si to tady taky odložím.

Na prodloužený víkend po hnusné letošní zimě jsme chtěli jet s Vláďou někam na výlet, ideálně do Německa, a protože Drážďany i Berlín už jsou pro nás ohrané, zvolili jsme Mnichov. Je to sice dál, za to jsme tam ani jeden nebyl.

Jak zabavit mámu v Egyptě, aby se ze mě nestal Kramný II.? Chtěla "heloumajfrendy", tak je dostala! A taky si užila první velký kulturní šok. Hehe (škodolibá radost) 

Už doma jsme se domluvily, že chceme vidět pyramidy, takže Hurghada byla jasná volba. Taky jsem ji začala lehce připravovat, že musí vlézt na velblouda. To je totiž takové arabské must have.

Dubaj můžeš milovat, Dubaj můžeš nenávidět. Popravdě ani já ani Vláďa nejsme nijak zvlášť městem samotných zrovna nadšení. Jak si tam teda naplánovat den, když už jste tam oba byli a ty hlavní trháky vidět znovu nemusíte?

Co? Proč do Polska? Není lepší ten stát vybagrovat, abychom mohli mít moře?

Prostě proto, že nás jelo asi deset dospělých, dvě děti, dva psi a měla to být levná dovolená.

Nejlepší nápad, jaký nás napadl... za poslední několik let určitě! Strávit Silvestra na dovolené! Jasně, stojí to víc než obvykle, ale stojí to za to. V době covidu se Kanáry staly naší novou nejoblíběnější destinací. Spolu se Sťáňou jsme koupili zájezd na jih Tenerife s tím, že to tam projedeme celé.  

Ano, v pětatřiceti jsem jela poprvé sama na dovolenou s mámou. Teda poprvé na celý týden. Naposledy jsme to vyzkoušely před dvěma lety v Budapešti na tři dny a když pak táta zahlásil, že nás samotné někam pošle na dovolenou, tak jsem si říkala, že to nemůže být tak zlý...

Proč konečně? Protože díky COVIDU to byla první letecká dovolená u moře po strašně dlouhé době a taky protože jsem asi jediná, kdo ještě nebyl nikdy na Kanárech...

Jak se nakonec ukáže, jet se podívat na pravoslavné trhy na Ukrajinu, je vlastně docela dobrý nápad. Nabídka nových aerolinek SkyUp vychází nejlépe na Lvov v lednu, takže neváháme a kupujeme letenky. Víkend na západní Ukrajině se pak celý nese v duchu dobrého pití a ještě lepšího jídla.

Konečně se nám podařilo ukecat Vláďovi kamarády Jirku a Verču, aby s námi vyrazili na východ, kde nikdo z nich zatím nebyl. Vybrali jsme Kyjev, aby to na  ně nebyl žádný velký punk. Výlet začal zvesela oslavou mého 100. letu hnedka na letišti v Praze. S Bohemkou z trafiky, jak jinak...

Při nudě doma jsem objevila levné letenky do Skopje: "Jéé hele a nepojedeme do Makedonie? Jsem viděla teď jeden pěknej cestopis."
V: "No to nevím teda."
Já: "Tak jo, já nám ty letenky koupím sama."