Třetí rok po sobě Itálie? Určitě ano, obzvlášť podle hesla roku 2026 FIBI (= fuck it, book it).

Tentokrát padla volba na Neapol společně s pobřežím kolem Amalfi. Měli jsme z toho trochu strach, protože všude na nás vyskakovala videa s přelidněnými ulicemi, turistickými pastmi a scamy v téhle oblasti. 

 

První den - Caserta a outlet La Reggia

Ano, první den jsme celý obětovali nakupování! Ráno jsme se chtěli podívat do zahrad zámku Caserta, ale bohužel v úterý je zavřeno. Jakože zrada, není to všude na světě spíš pondělí? Tak se holt jelo nakupovat.

Zámek Caserta - aspoň z venku.

 

Náhradní program - viadukt Vanvitelli

  

V naší ville ožebračená nákupy v outletu.

 

Druhý den - Neapol

Další mini zrada se udála hned ráno. do Neapole jsme chtěli jet z našeho ubytka vlakem, abychom se vyhnuli parkování a taky si mohli dát nějaké to pitíčko. Ačkoliv na nádraží s dvěma kolejema byla Neapol doprava, tak vlak velmi nelogicky přijel na protější nástupiště. Dobře, tak tady vlaky jezdí vlevo. Dobré vědět.

Celý den jsme strávili chozením po městě - nejdřív k jednomu zajímavému domu Palazzo dello Spagnolo a pak od klasiky jako je neapolská katedrála a ulice Via dei Tribunali k Monastero di Santa Chiara - tady se vyplatí zaplatit vstup a jít jen do zahrad. Hezké místo, i když přelidněné už během dopoledne.

Pallazzo dello Spagnollo aneb Jak by řekl Adam Gebrian - i takhle se dá udělat pavlač  

 

Zahrady kláštera Santa Chiara - verze pro Instagram

 

Realita - davy děcek na školním výletu 

 

Dál jsme se došli do čtvrti Spagnoli potoulat se uličkami až k murálu Diega Maradony. Jako OMG, proč je tady pořád bůh i po čtvrt století skandálů? A ne jen, že jakoby turistická past, ale opravdu místní nosí dresy, mají samolepky na autech, ozdoby na domech. Oběd jsme si dali v místním jakoby fast foodu Trattoria da Nennella - rychlé solidní italské jídlo s hudebním programem.

Neapolská legenda 

 

Limoncello spritz je taky legenda. V pozadí Castel Nuovo.

 

Hned vedle hradu je galerie Umberto I, kde jsme samozřejmě pofotili stejné fotky jako před dvěma lety v Miláně v tamní galerii. Pevnost Castel Nuovo jsme vyřešili Limoncelo spritzem před ním, podobně pak z okna kavárny celou pobřežní promenádu až k Castel dell'Ovo, protože začalo pršet. Rychle jsme si nakoupili na večer italský proviant a chvátali domů, protože naše villa disponovala vířivkou a to byl nejvíc relax po celém dni.

Miláno 2024 vs Neapol 2026  Stejné chyby, stejné známky (jiné tenisky).

 

Třetí den - Vesuv, Pompeje, Sorrento

Ráno jsme chtěli vyrazit na Vesuv. Nejdřív jsme se u snídaně dozvěděli, že všechny lístky na vrchol jsou vyprodané, ale že můžeme zkusit last minute šanci přímo u vstupu. Když jsme nahoru dojeli, tak sice volné lístky byly, ale taky začala být taková zima a pršet, že jsme se na to museli vykašlat a vrchol Vesuvu obětovat.

Skoro jsme na ten Vesuv v pozadí došli. No i když v těch kraťasích a crop topu bychom tam stejně nedošli, akorát bychom byli ve zprávách. 

 

O to dřív jsme aspoň dorazili do Pompejí. Obešli jsme všechna hlavní známá místa, což nám zabralo přes dvě hodiny. Naštěstí bylo pořád dopoledne, takže jsme se moc nemačkali v davech, které teprve dorazily. Na oběd jsme si dali místní vyhlášenou smaženou pizzu Pizza fritta v Rostipizza. Strašný gastro porno, můj cholesterol rovnou umřel. 

Povinné foto z Pompejí

 

Pizza fritta aneb Místní langoš 

 

Zbývalo nám skoro celé dopoledne, tak jsme se rozhodli, že otočíme ještě Sorrento. Patří už k těm hezkým městečkům na pobřeží Amalfi, ale je trochu stranou, takže jsme tam jeli extra. Sorrento má krásný výhled z útesu na moře a k tomu hezké úzké uličky, kde je spousta malých krámků s citrony, limoncellem do kelímku, ochutnávkami, ale taky hlavní ulici s luxusními butiky. Taková mini ochutnávka celého Amalfinského pobřeží. Tady začíná citronové šílenství - citrony všude: nejen, že tu rostou na každém stromě, ale jsou tu v drincích, dezertech, na oblečení, na keramice, na domech, VŠUDE! 

Sorrento

 

Citrony všude

 

Čtvrtý den - Ravello, Amalfi, Positano

Nejvíc hezké počasí se úplně nabízelo pro výlet na pobřeží. Vyrazili jsme jako první do vesničky Minori, kde je kavárna Pasticceria Sal De Riso. Ano, nechali jsme tady zinfluencovat pořady "Stanley Tucci a všechny chutě Itálie" a "Manu a Matěj na cestách". Tihle všichni tam byli a nemohli si vynachválit jeden konkrétní dezert Delizia al Limone. A za tu zajížďku to stálo, absolutní topka.

Citronový piškot s citronovým krémem. Lehké, krémové, NEJLEPŠÍ.

 

Druhou zastávkou byla vesnička v kopcích Ravello. Sice je to jen 8 kilometrů, ale kvůli serpentýnám, jednosměrným cestám a hustému provozu jsme to jeli přes půl hodiny. Cílem byla Villa Cimbrone s božím výhledem z Terrazza dell'Infinito. Vstup stojí 10€, ale stojí to za to. Limoncello Spritz za 15€ už za to tolik nestál! Stejně tak v restauracích zaplatíte za výhled majlant.

Infinite Terrase ve Villa Cimbrone 

 

Zahrady Villa Cimbrone 

 

Buď zase Villa Cimbrone nebo Roklinka 

 

Samotné město Amalfi bylo třetí zastávkou. A bylo to největší zklamání dne - obří parkoviště pro autobusy dole u moře, velký provoz aut a absolutní davy v celém městě. Vyfotili jsme se před místní katedrálou, dali kávu a další citronové dezerty v kavárně, která byla aspoň ve dvoře mimo hlavní proud. Stihli jsme přesně hodinu parkování (7€) a jeli radši dál do Positana.

Jediné foto z Amalfi - katedrála

 

Trochu jsem měla strach, že tam to bude vypadat ještě hůř, přeci jen je to to nejhezčí městečko ze všech pohlednic a navíc bylo už krásné odpoledne. A ono to kupodivu šlo a bylo to v pohodě. Zaparkovali jsme trochu dál od centra (celé centrum je stejně bez aut), sešlapali asi milion schodů dolů k moři, podívali se po pláži a pak vyrazili na drink a focení zpátky do kopců. Dokonce i na nejvyhlášenějších výhledech a foto spotech nebyly žádné fronty. Ve finále teda super zastávka. Dali jsme si další Limoncello drinčík s top výhledem.

Nejvíc typické foto místo v Positanu + samozřejmě Limoncello Spritz 

 

Další typická fotka z Positana - ovšem velmi turist trap. Terasa je zavřená, patří ke krámku s keramikou, kde si musíte něco koupit, abyste sem mohli.

 

Positano z druhé strany :)

 

Čtvrtý den - Herculaneum

Poslední den jsme měli ještě volné dopoledne, takže na malý výlet do Herculanea to bylo akorát. Je to mnohem menší než Pompeje, ale o to více zachovalejší. Lehce přes hodinku plus kávu do kelímku s Maradonou a ciao Italia (pro tentokrát).

Herculaneum

 

Další citrony - stánek s častým Instagram friendly dezertem: citronový sorbet servírovaný ve vydlabaleném obřím citronu.

 

Neapol v kostce - výletní loď, Vesuv a vítr.