Dubaj už se okoukala a najednou se objeví nový hotel i nový přímý spoj do Bahrajnu? Náhoda? Nemyslím si, to musíme vyzkoušet. 

Ano, vyzkoušeli jsme hotel Hawar Resort a ano, nechali jsme se zinfluencovat českými influencery. 

Hotel jako takový nebudu rozepisovat, rezence si umí najít každý.

Tak jen pár vlastních postřehů:

- Hotel je na samostatném ostrově, kde vůbec nic není, jen poušť. Z hostelu na hlavní bahrajnský ostrov jezdí loď, ale pozor pouze párkrát denně a doveze vás do přístavu na jihu ostrova, kde je potřeba si sehnat vlastní dopravu (AKA ideálně si předem objednat taxi). Není tam žádná civilizace.

- Hotel je krásný, vypadá to tam trochu jak na Maledivách. Všude bílý jemný písek, palmy, čiré moře, plážové vilky s vlastním bazénem, vodní vily nad mořem, infinity bazén. Prostě hnus. :D :D :D

- Kuchyně je hlavně hodně indická/pákistánská, samozřejmě bez vepřového. Pivo tam měli točený Staropramen (NECHÁPU)!

- Do hotelu jezdí i lokální muslimové, takže třeba hotelové fitko je rozdělené na ženskou a mužskou část.

- Hotel je nový, takže pár věcí bude třeba ještě doladit. Například když chcete jet na výlet, není v hotelu žádná uzavíratelná lahev na vodu, protože se voda dává jen v otevřených skleněných lahvích kvůli ekologii.

 

Hotelová pláž 

 

Výlety na hlavním ostrově Bahrajnu:

Po zjištění a porovnání všech možností dopravy a nákladů, jsme zvolili výlet s cestovkou. Ranní loď odjížděla v 8:30 a zpátky v 17:30. Za tu dobu jsme v pohodě stihli všechny hlavní taháky Bahrajnu.

První zastávkou byl Strom života. Strom, který roste uprostřed poustě bez zjevného zdroje vody údajně již několik staletí, vypadá kupodivu docela normálně. Neroste ale tak úplně v pustině. Kolem je celkem velký ruch ze stanové kolonie dělníků, kteří tam přespávají při práci na ropných vrtech nebo stavbě silnic.

Strom života

 

A pohled na druhou stranu na příjezd k posvátnému stromu...

 

A další zastávkou byl první bahrajský ropný vrt. Prý třetí nejstarší vrt na světě vůbec. Protože muzeum je od covidu zavřené, byla to zastávka na 10 minut. Zajímavější bylo jen tak projíždět kolem všech ropných pump v poušti.

První ropný vrt Bahrajnu a v pozadí aktuálně pracující vrty

 

Nejzajímavější zastávkou dopoledne byl ale Bahrajnský závodní okruh, kde jezdí formule 1 Velkou cenu Bahrajnu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, co všechno bude přístupné, protože místní agentura pouští návštěvníky na různá místa podle toho, co se kde zrovna koná, kde se co jezdí nebo naopak rekonstruuje. Měli jsme velké štěstí a pustili nás na vyhlídkovou věž, kde jsou VIP klubová patra, do mediálního centra, do řídícího centra, samozřejmě na tribuny, ale taky i přímo na dráhu v cílové rovince. Závodila tam zrovna jedna ještěrka (jako to auto). 

Řídící středisko...monitorujeme celé závody 

 

Výhled na okruh z VIP věže

 

Přímo v cílové rovince 

 

Bahrajn prý navštíví ročně miliony turistů, ale na okruhu jsme potkali jenom další skupinku Čechů (jak jinak). V suvenýrech jsme taky jako jediní nic nepořídili, protože neměli skoro žádná dámská trička a všechno ostatní byly jen dresy všech závodních značek. Holt nejsme takoví fanoušci.

Oběd jsme měli zajištěný v lokální restauraci. Byl klasicky sdílený - salát, hummus, tabouleh, baba ganoush, pečené kuře s rýží, grilované jehněčí, plněné vinné listy. 

Po obědě nás čekala už jen Manáma - hlavní město Bahrajnu. Manáma je taková malá Dubaj. Na předměstích vypadá jako typické arabské město s malými baráčky, nějakolika-proudými silnicemi, a u moře pak stojí luxusní resorty, obří mrakodrapy s kancelářemi a nechybí ani přepychoví marina.

První zastávkou byla nejznámější pevnost ve městě Qal'at al-Bahrain - jediné bahrajnské UNESCO. Místo, o kterém se zmiňuje už Epos o Gilgamešovi, vybudovali

ale Portugalci, kteří Bahrajn kolonializovali. Není to moc velké, uvnitř nepřístupné, takže se dá obejít dokola jen po hradbách asi za 20 minut.

Pevnost v Manáma

 

Druhou zastávku ve městě byl typický lokální bazar Manama Souq. Protože jsme já i Vláďa na pár takových trzích už byli, tak jsme se rozhodli rozchod skupiny strávit v kavárně. A tady jsme udělali chybu - dali jsme na doporučení průvodce a objednali si pravou arabskou kávu. Ta je světlejší, protože se zrna praží při nízkých teplotách, a vůbec nechutná jako káva, na kterou jsme zvyklí. Vláďa tvrdil, že chutná jako vyprané ponožky, já zase, že jako hnusný čaj.

Typické servírování arabské kávy pro dva + sušené fíky

 

Předvečerní a poslední zastávkou pak byla marina. Ta vypadala nejvíc jako malá Dubaj. Mrakodrapy nebyly ale tak obří, loga značek tak viditelné, kolem umělých kanálů bylo jen pár kaváren a obchodů. Vyjíždka lodí byla vtipná - kromě toho, že trvala asi 15 minut, museli jsme všichni mít plovací vesty a jeli jsme v podstatě jen kolem hotelu Four Season, abychom se podívali na jejich umělou písečnou pláž. 

Manama bay

 

A to byl v kostce celý Bahrajn. Ani kdybychom tam jeli na vlastní pěst, tak vlastně už žádné další zajímavosti bych tam nenašla. I když jako viděla jsem tam i reklamu na bruslení na ledě. 

Bahrajn je rozhodně zajímavá alternativa k Emirátům, jen taková kompaktnější, v podstatě do kapsy. Tak bacha na nějaké předimenzované cestovatelské plány. 

 

Co se nevešlo:

Vánoce v perském zálivu

 

Ranní siesta s Yodou 

 

Romantika level 1 

 

Romantika level 100 000