Ukrajina se minule více než osvědčila, takže jsme si říkali, že jí musíme navštívit ještě určitě párkrát. Tentokrát to nebyl Kyjev, ale vydali jsme se na prodloužený víkend na Zakarpatskou Rus.

Původní plán zněl: pojedeme někdy do Užhodoru a odtud budeme dělat výlety. A když jsme sehnali výhodné jízdenky vlakem Leo Express do Košic a odtud dál autobusem do Užhorodu, tak nebyl čas cestu odkládat. Domluvili jsme se v naprosto nejblbějším počtu, v kterém lze vůbec cestovat, tedy ve třech: já, Vláďa a kámoška Stáňa. Na tenhle prodloužený víkend jsme vyrazili v květnu, protože tam nám krásně přály svátky.

Do Košic jsme poprvé v životě vyzkoušeli ve vlaku i prémiovou třídu, kde má Leo Express jen šest sedaček, které se dají sklopit skoro do ležící polohy, takže naprosto ideální na noční přejezd v klidu a pohodlí. Usínali jsme někde za Ostravou po lahvičce Bohemky Brut v ceně.

I když jsme nabrali po cestě zpoždění, tak na nás autobus v Košicích v pět ráno počkal a my mohli pokračovat ve spaní. Tedy jen na hranice. Na slovensko-ukrajinských hranicích jsme čekali skoro dvě hodiny, protože před námi byly další dva autobusy a kontroly byly opravdu poctivé na obou stranách. O tom, jak si celníci rovnou řekli o kávičku a sušenku autobusákovi, radši pomlčím. O tom, že bychom dostali volno, abychom se podívali po duty free obchodě, se nám mohlo jen zdát a kdo měl hodně odvahy mohl si skočit na ukrajinské toi-toiky. Naštěstí se vše podařilo bez dalších obstrukcí a my konečně dorazili do Užhorodu.

Ужгород

 

Nejprve jsme se ubytovali. Nakonec jsme našli na spaní relativně dražší hotel Užhorod, protože z důvodu státního volna bylo město skoro celé vybookované. Hotel jsme si dopřáli 4* a rovnou celkem v centru. Najednou byla sobota poledne a my jsme našli první restauraci, objednali KVAS a byli spokojení. Docela se mi vyplatilo moje studium azbuky, i když na čtení ve dvaceti-stránkovém jídelním lístku to ještě není úplně ono.

Odpoledne jsme došli k místnímu hradu a navštívili skanzen lidové architektury. Zajímavé je, jak se lidem změní vnímání cen. Když vstup do skanzenu stojí 30 Kč, ale panák alkoholu 10 Kč, tak vám najednou přijde i návštěva skanzenu úplně zbytečně drahá. Ale ne, nakonec jsme tam šli a pofotili nějaké pamětihodnosti.

Skanzen přímo ve městě.

 

Úplně ale nejvíc cute jsou miniaturní sošky, které jsou rozmístěné po celém městě. My jsme jich teda našli jen pár, ale každá z nich má svojí zajímavost, takže všude následovalo 15 minut focení.

Mini socha vojáka Švejka, který drží český knedlík, je umístěná přesně na místě, kde jsou ještě patrné stopy po kulkách z války.

 

Mini sochy rodinky ježků - protože ježek je symbolem Jihlavy, která je partnerským městem Užhorodu.

 

Odpoledne jsme se nějak zasekli na místních trzích, kde jsme postupně ochutnávali stakany hruškovice, malinovice, meruňkovice a pak ovocného vína. Ještěže tam prodávali i nějaké ty šašliky a masa na grilu. Hlavně jsme také zjistili, že se všude v Užhorodě točí jen české pivo, které je ale na místní poměry docela drahé (cca 50 Kč).

Kupujeme stakana vína

 

První den podtrženo sečteno: opití se na trzích...!

 

Druhý den jsme vyrazili na výlet na Něvického hrad. Někdo nám poradil, že určitě musíme jet vlakem, že to je prostě zážitek. Naneštěstí jsme na nádraží pomocí gestikulace pochopili, že vlak jede jednom ve středu a v únoru. Takže jsme si jako velcí zápaďáci vzali taxíka. Předem jsme se raději domluvili na ceně. Vzal nás asi stoletý pán ve stejně starém žigulíkovi, kde se na něco jako bezpečnostní pásy nebo díra v podlaze samozřejmě vůbec nehraje. Během 10 km jsme si sice moc nepokecali, ale i tak jsme pánovi dali v přepočtu požadovaných 90 Kč a ještě i dýško, protože chudák vůbec nevěděl, proč se tak strašně smějeme jeho autu a vražedné jízdě dosahující z kopce až 70 km/hod.

Hrad Něvického a my

 

V obci Nevitske jsme si zjistili, že zpátky nám vlak jede docela rozumně odpoledne, a vyrazili jsme na hrad. Ten byl ze zastávky vzdálený asi 3 km do kopce, což jsme si taky poctivě vyšlápli. Nahoře bylo asi tisíc Ukrajinců na výletě a všichni tam byli vozem! Zříceniny to jsou pěkné, výhledy do krajiny taktéž a navíc úplně bez vstupu. Zas až tak moc k vidění tam ale nebylo a my se vydali zase zpátky dolů do vsi. Díky rychloturistice nám zbyly asi 3 hodiny do odjezdu vlaku, a tak nás napadlo, že bychom si mohli dát oběd. Kafe "Левада" (Levada) nás dostalo. Rodinný podnik u někoho na zahradě, kde každý stolek měl svou vlastní dřevěnou chaloupku... Jako chtěli jsme primárně ochutnat hlavně místní vareniky, vůbec netuším, jak se z toho staly 2 piva, 13 vodek, 1 tabulková čokoláda, cola a džus a celková útrata za tři lidi krásných 300 Kč. Za to může ale ten vlak, co jel moc pozdě.

Útrata za tři lidi - oběd a spousty vodek

 

Na nádraží jsme nejdřív udělali kšeft paní, která tam vázala kytičky a medvědí česnek za 8 Kč. A pak jsem vyrazila shánět vodku. Když jsem v nějaké místní samoobsluze vysvětlovala, že potřebuju jen trochu vodky, tak jsem dostala panáka! Pak se mi podařilo vysvětlit, že jsme celkem tři, a paní mi prodala 2dcl flašku.

Vodka na nádraží

 

Čekárna...

 

Cestu vlakem si ani moc nepamatujeme, snad nebyla velká ostuda. Vím jen, že jsme za lístek platili celých 5 Kč na osobu. Večer jsme ale ještě dokonce vyrazili do města a dokonce jsme v nadšení zakoupili i sušenou uzenou rybu, po které jsme smrděli ještě pár dalších hodin.

 

Druhý den podtrženo sečteno: opití se na výletě...!

 

Třetí den jsme se jen tak potulovali po městě, koštovali speciality na trzích a nakoupili alkoholové speciality v supermarketu na doma. Každopádně ovocné víno nás úplně odrovnalo a další věc, kterou podle mě následovala byly až slovenské hranice a celník, který se mě ptá, jestli také do EU dovážím nějaký alkohol.

 

Třetí den podtrženo sečteno: opití se ve městě...!

 

 

Hipstr káva ve městě

 

No probudit se ve tři ráno v Košicích, kdy je čekárna na hlaváku zavřená a zjistit, že zpožděný vlak jede až v sedm, byl nejděsivější zážitek za celý víkend. Naštěstí cestu zpátky jsme v prémium voze prospala a jenom se vzbudila na jídlo a v Popradu také na výhled na Tatry. V Praze jsme vylezli úplně vyřízení a upřímně jsme se už těšili na střízlivý týden.

 

Ceny na Ukrajině (1 hřivna UAH = 0,85 Kč):

jídlo: 50-150 UAH

taxi 10 km: 100 UAH

vlak 10 km: 5 UAH

stakan pálenky ve stánku: 10 UAH

lahev ovocného vína: 100 UAH

burger na ulici: 70 UAH

šašlik nebo jiné grilované maso na trzích: 75-100 UAH podle velikosti

kafe v hipster stánku: 30 UAH

vstup do skanzenu: 35 UAH

vodka: 12 UAH

vareniky: 30 UAH

pivo, hlavně tedy česká piva Kozel, Jelen, Černá hora: 40-60 UAH