V květnu 2014 mě zaujaly letenky kolem světa za 18 000,-, tak jsem přemluvila Stáňu a koupily je na leden 2015. Ve finále jsme k tomu ještě dokoupily pár přestupů, takže celková cena byla cca 23 000,-. I tak je to ale za cestu přes Řím do Japonska, na Filipíny a přes USA zpátky do Evropy docela slušná cena. Osm měsíců jsme pak čekaly a plánovaly detaily.

Cesta kolem světa za 17 dní začala odletem do Říma - respektive nákupem sektu a přiťuknutí si na letišti v Praze.

 

Vzhledem k tomu, že na Řím jsme měly necelé dva dny, měly jsme detailně naplánováno, co vidět a nevidět. Město celkově nás dost zklamalo, dost se lišily moje vzpomínky z poslední návštěvy, když mi bylo -náct, a nyní. Kolem hlavního nádraží se váleli bezdomovci, všude to jimi smrdělo a nejvíc nás dorazili v hotelu, když jsme se na snídani (croissant + kafe) musely táhnout do jiného hotelu o dvě ulice dál.

Každopádně jsme během rychlonávštěvy Itálie samozřejmě stihly pizzu a víno a taky obejít Colosseum, Fontanu di Trevi a Forum Romanum - kromě posledně jmenovaného bylo všechno pod lešením a zrovna se opravovalo

 

Fontána di Trevi - to je tak, když tam přijedete v lednu

 

První velký cíl byl ale trochu dál - v Japonsku. Druhý den odpoledne jsme odlétaly směr Tokyo. Hned, co jsme vystoupily z letiště, jsme pocítily, že ten svět tady je úplně jiný - není to ta ušmudlaná (i když taky pěkná) jižní Asie a zároveň je tu tolik věcí, co nám rozum nebral. Protože jsme na Japonsko měly 5 dní, tak plán byl slušně nahuštěný:

- 2 dny Tokyo (1 noc)

- 3 dny Kyoto (2 noci)

- 2 dny Hiroshima (1 noc)

Ještě doma jsme si koupily Japan Rail Pass, se kterým jsme měly všechny jizdy vlakem v ceně a který se vydává jenom turistům. Na to, jak je Japonsko HIGHTECH země, mě překvapilo, že JR Pass byl obyčený papír A5 zalitý ve folii a při vstupu na nádraží se ukazoval člověku v okénku - žádné digitální mašinky, QR kody, aplikace - prostě nic.

 

Tokyo:

Zamluvily jsme si hotel hnedka u metra, které jezdí přímo do centra, což se ukázalo jako výhodná lokace, protože cena lístků se odvíjí od toho, jak daleko jedete a kolikrát přestupujete. Na první noc jsme hnedka vyzkoušely typický kapslovitý hotel - super zážitek, i když je to dost asi ovlivněné tím, že mám 165cm, takže jsem do té kapsle vešla i s krosnou.

 

Khaosan Ninja Kapsule Hostel

 

V kapsli

 

První večer jsme se jenom prošly k císařskému paláci a na vyhlídku na noční město z Tokyo Metropolitan Tower a daly si první sushi. Taky výborný zážitek - cena na running sushi se počítá podle toho, kolik talířků sníte a jaké byly barvy, většinou jsme se slušně najedly za cca 150 Kč (25 Kč jeden talířek). Na sushi nejsou jenom ryby, ale i různý mořský plody nebo třeba vejce, zelenina a ovoce.

Druhý den jsme si přivstaly a vyrazily na rybí trh, kde to nečekaně smrdělo rybama a kde se prodávaly všelijaký věci, co absolutně netušíme, co to bylo. Všude nás naháněli místní na "breakfest", tak jsme vyzkoušely, jaké to je, dát si syrové ryby i k snídani. Musím říct, že to bylo pro evropský žaludek docela náročné.

 

Ryby k snídani

 

Ryby k prodeji

 

Po snídani jsme vyrazily k chrámu Senso-ji - asi nejturističtejší památce v Tokyu. Na to, že byl leden, jsme vychytaly krasné počasí. Ochutnaly jsme také poprvé japonské cukrovinky - no ne úpně nás oslovily, koupily suvenýry a vyrazily Shinkanzenem do Kyota. Vlaky v Japonsku jsou také samostatná kapitola - vlak vypadá uvnitř jako letadlo a na nástupišti jsou nalajnované čáry, aby lidé stáli rovnou u dveří. Přitom zevnitř to vůbec nevypadá, že jedete 300km/hod .

Už nám to jede

 

Kyoto

Kyoto je narozdíl od Tokya historické město s asi tisícem chrámů a památek UNESCO. Následující dva dny jsme tedy jenom chodily a chodily a občas se popovezly autobusem k dalším chrámům a pagodám. Nejdříve jsme vyrazily k Ginkaku-ji, kde nás naprosto dostaly japonské zahrady s jezírky a hlavně krásně upravené i v zimě.

 

Senso-ji temple

 

Zen buddhistické zahrady kolem chrámu Ginkaku-ji

 

Dál jsme se prošly po Filozofově stezce k chrámu Nanzen-ji a dál k císařskému paláci a chrámu Ni-jo a krásnému chrámu Kinkaku-ji. Tam jsme stihly západ slunce a lépe jsme to načasovat nemohly, protože jak se paprsky odrážely na zlatém chrámu, měly jsme ten nejlepší výhled. Po setmění jsme ještě stihly svatyni Shimogamo.

Chrám Kinkaku-ji

 

Zahrady Ni-jo

 

Večer v Kyotu jsme vyrazily za místní kulturou - nejdříve do supermarketu, do candy storu a za karaoke. Některé druhy zábavy byly dost zvláštní a ne všechno jsme asi pochopily. Candy store je úžasná věc, kde prodávají asi milion druhů čokolády a bonbonů v cenách od 2-10 Kč/kus. Karaoke v uzavřených buňkách, kde jste jenom se svými kamarády, je taky zajímavá věc. Máte neomezenou možnost nealka a písniček a i ve všední den večer bylo plné rozjařených místních teenagerů.

 

Play zone v obchoďáku - budka, kde se můžete s kámoškama nalíčit a vyfotit (včetně návodu, jak se nalíčit)

 

Druhy den v Kyotu jsme se vydaly na zbytek nejznámějších chrámů Kijomizu-dera, kde jsme si vystály frontu na posvátnou vodu a vyzkoušely místní legendy. Po tom všem chození jsme byly naprosto vyřízené.

 

Chrám Kijomizu-dera

 

Pití posvátné vody

 

Typické japonské lampionky v parku

 

Hiroshima

Odpoledne už jsme frčely směr Hiroshima. Ještě ten den jsme stihly odpolední výlet na ostrov Mijadžima, kde stojí známá červená brána Itsukushima a kde volně mezi turistama chodí malí jelínci a snaží se vyžebrat něco dobrého k jídlu - nás to stálo jednu mapu městečka. Na trajekt na ostrov také platí JR Pass.

 

Foto s jelenem

 

Taky jsme tu narazily na místní pár v krojích, kteří se s náma chtěli strašně vyfotit - hlavně s vlajkou.

 

Byly jsme tam trochu za exoty

 

Brána Itsukushima

 

Poslední den v Japonsku pršelo a to moc nepřidalo už tak dost depresivnímu vzhledu města. Všechny památky výbuchu jaderné bomby jsou betonové ne moc pěkné stavby, včetně památníku dětským obětem i sálu, kde je muzeum s filmem ze vzpomínek, těch co výbuch přežili nebo na nemoci z ozáření zemřeli později. Ve městě jezdí okružní autobus mezi významnými místy a opět na něj platí JR Pass.

Bomb dome, který vydržel jako jediný výbuch atomovky

 

Památník dětským obětem výbuchu bomby

 

Odpo už jsme frčely do Fukuoky, odkud jsme letěly na Filipíny.

Japonsko je úžasně jiná země, než jaké jsem dosud viděla. Celou kulturu bych nepochopila asi nikdy, ale vidět krásné zahrady, parky, chrámy a lidi, co se pořád klaní a děkují, případně vám chtějí pomoci najít cestu, ale neumí ani slovo anglicky, stojí určitě za to! 

 

Největší překvapení Japonska:

- Japonsko NENÍ VŮBEC DRAHÉ, viz. ceny níže, nevím kde se ty legendy o drahé zemi berou

- Japonci se opravdu pořád klaní a děkují

- moc lidí neumí anglicky

- sushi se jí i k snídani, a když ne ryby tak aspoň ta rýže

- v metru nebo vlacích lidi většinou spí nebo hrají  na mobilech, nikdo se nekouká po ostatních, minimálně polovina jich nosí pořád roušky

- v metru, na schodech nebo na nádraží mají vyznačené pruhy pro cestující jedním a druhým směrem, aby přeprava odsýpala

- i Shinkanzen může mít zpoždění

 

Orientační ceny v Japonsku:

- Japan Rail Pass: 200 € (na 7 dní neomezených jízd vlakem)

- Kapsulový hotel: 600 Kč

- hotely v Kyotu, Hiroshimě: 500 Kč (vč. snídaně)

- jízdenka na metro Tokyo: cca 50 Kč (záleží na vzdálenosti, kam jedete)

- vstupy do památek: 60-90 Kč (jednou i 150 Kč na UNESCO chrámu v Kyotu)

- celodení jízdenka na bus v Kyotu: 100 Kč

- privátní karaoke 2hod: 300 Kč

- running sushi: 1 talířek s dvěma kousky: 25 Kč (dražší talířky s méně známými tvory až 40 Kč)

- jídlo v restaci, kde si objednáte a zaplatíte u automatu a lístek jenom dáte obsluze: 150 Kč (vč. polívky, salátu a pití)

- svačina v supermarketu - balená rýže s čímsi + cola: 50 Kč

 

 Výběr foto z Japonska:

První a zároveň i klasické jídlo v Japonsku - rýže, maso, polévka miso, salátek a zelenina + pití připomínající čaj smíchaný s kávou

 

Vagóny v metru pouze pro dámy

 

Výhled na noční Tokyo

 

Japonská zahrada s kapry

 

Hora Fuji focená z vlaku

 

Menu ve vitrínce před restaurací k nahlédnutí - vše umělé (jako i to pití)

 

Výběr na záchodě