V červnu jsme po státnicích vyrazily s Marťou na konec naší republiky do slezského Jablunkova (nic jsem jim tam nerozumněla, tak vlastně nevím, jestli to bylo ještě v Čechách) a následně za nákupy a kulturním poznáním do Polska. Nákupy v Těšíně (v Cieszyne) ještě šly (relativně levno, ochotné prodavačky, oblečení všech velikostí a když na ně mluvíte česky - rozumnějí), ale výlet do Krakowa a tábora v Osvětimi nám jako polský zážitek zase na nějakou dobu stačí...

Polské dráhy totiž fungují podobně jako české (možná i hůř... ale je diskutabilní, jestli je to ještě vůbec možné). Naplánovaná trasa:

Jablunkov - Bohumín - Zebrzydowice - Czechowice Dziedzice  - Oswiecim  - Krakow - Těšín - Jablunkov, se začala rozpadat už na začátku...

V Jablunkově není mezinárodní pokladna, tak jsme musely v Bohumíně ještě navíc k pokladně pro lístky na zbytek cesty. Musely jsme si koupit do Zebrzydovic místenku za 70 CZK, i když tam jízda trvá asi 13 min. Nádraží v Zebrzydovicích by dost dobře mohlo hrát v nějakých hollywoodských hororech odehrávající se ve východní Evropě - beton prorostlý trávou, omšelá zrezlá budova, na dveřích izolepou vylepený vybledlý jízdní řád a záchody v podzemí s blikajícím světlem se smradem a špínou všude okolo.

Malebné nádražíčko v Zebrzydowicich

Až když navazující vlak nepřijel, jsme zjistily, že je výluka. Paní za přepážkou neuměla (nečekaně) žádný světový jazyk a asi po 10 minutách rozhorovu nám oznámila, že sice jezdí náhradní autobusy, ale že ten náš už asi odjel a neví, kdy pojede další, páč mívají cca půl až hodinu zpoždění. To už jsme Osvětim zavrhly a chtěly jsme u paní dozvědět, jak se dostanem do Krakowa. Že prý přes Czechowice, ale tam je teda ta výluka!!

Ve finále jsme tam čekaly na cokoliv pojizdného 3 hod. Už jsme myslely, že zemřem ve "východní" Evropě bez civilizace, bez pomoci a o hladu, když v 15:00 konečně přijel autobus, no spíš stoletá karosa, kde i sedačky držely jenom silou vůle.

Asi po dalších dvou hodinách v neskutečném vedru a vyhlídkové jízdě po všelijakých polských vesnicích se stejnými názvy jsme dorazily do Czechowic. Tam mi Marťa oznámila, že si jde koupit colu, ať koupím lístky do Krakowa, ale že už žádným busem rozhodně nejede (a jestli prej nevím, tak vlak je pociag "počunk" a lístky bilety). Tak jsem se svojí polštinou vyšvihla větu: "Dobrý den, já bych potřebovala dva bilety do Krakowa na počunk". A paní na mě, že prý můžem jet přes Osvětim, ale že prý je tam výluka (asi zkoušela, co vydržím). Tak jsem ji opět plynule vysvětlila, že "no bus... bilet na počunk!!". Nakonec jsme dorazily do Krakowa přes Katowice v osm večer (bylo to něco jako klasické: Je to sice dál, ale za to horší cesta). Celkem jsme tedy cestovaly 10 hodin (dle googlu se to dá urazit za 2,5 hod)...

Modrá trasa je nejrychlejší, červená naše...

Našly jsme rychle hostel (za 160 CZK na noc vč. snídaně byl docela luxusní a vyspaly jsme se dostatečně i na 10tilůžáku, americká mládež se chovala velmi vzorně a o půlnoci už všichni spali) a vyrazily do města. Historické centrum je poměrně malé - z  náměstí vede jedna hlavní ulice až k hradu Wawel - chůzí cca 15 min i s focením všeho okolo. Koupily jsme si místní plechovkové pivo (docela levné, silné a dobré) a sedly si na náměstí trochu odpočinout. Za chvíli už nás legitimovali místní strážníci. Že prej je zakázaný pít v Polsku na veřejných místech a že pokuta je 100 zlotých (nic drsného, ale přece jenom to byl náš denní rozpočet)! Nakonec jsme to uhádaly jen na napomenutí s tím, že jsme z Česka a že jsme fakt nechtěly porušovat zákon. Ráno jsme znovu oběhly vyfotit centrum tentokrát za světla a vyšláply si na Wawel. Tenhle hrad má dvě zajímavosti: je tam pohřbený bývalý polský prezident Lech Kaczyński a je tam socha draka každých 5 minut šlehající oheň. Katedrála byla ale zavřená, tak jsme našly alespoň toho draka a pak na druhý pokus vyrazily do Osvětimi.

Hrad Wawel

Drak s ohněm pod Wawelem

Dorazily jsme tam po krásné hodině a půl ve 12:30. K oběma táborům (Osvětim - Auschwitz I a Březinka - Auschwitz II Birkenau) se dá dojít z nádraží pěšky. Sledovaly jsme značení, ale i tak jsme omylem došly (asi půl hodiny chůze) nejprve k Březice, což se ale ukázalo jako výhodnější, protože jsme věděly, že do hlavního tábora Auschwitz I pouští individuální návštěvníky až od 15ti hod.
Do Březinky (Auschwitz II - Birkenau) je vstup zdarma a k vidění jsou tu hlavně dřevěné budovy: ubytovny s postelemi, toalety atd. ale i zbytky krematoria a pracovní budovy. Bohužel dost budov po válce shořelo. Přilepily jsme se k nějaké anglické skupince a vyslechly pár informací ke každé budově. Průvodce se v Osvětimi opravdu hodí.

Vstupní brána do Březinky

Místo kde spalo až 700 vězňů (žádné čisté oblečení, hlad, zima, bláto, krysy, nemoce, mrtvoly). Ten komín vpředu to měl vytápět.

"Toalety" Vojáci při osvobození v nich nacházeli všelijaké rodinné cennosti.

Svozovým autobusem (jízda asi 5 min) jsme se zadarmo nechaly odvést k táboru Auschwitz I. Tady už se platí vstup, studentský za 30 zlotých, a jsou tu vidět hlavně zděné budovy, kde vězni přespávali, kde bylo vězení, nemocnice, sterilizační dům, zeď smrti, kobky v podzemí, kde se prováděly první pokusy s cyklonem B. Také je tu zachovalé krematorium s pecemi a popravčí místností.

Arbeit macht frei

Bohužel anglická skupinka nám o chvilku utekla a nejpozději ve tři jsme musely odcházet, šly jsmetedy na prohlídku s polskou skupinou. Koupila jsem si mapku areálu s výkladem v češtině (asi za 6 zlotých) a u druhé budovy jsme skupince utekly na průzkum po vlastní ose a zdaleka jsme nebyly samy. Bohužel jsme na areál Auschwitz I měly už jen hodinu, tak jsme nestihly všechno, ale i tak to byl silný zážitek.

V budovách jsou udělané expozice o zemřelích vězních a vystavené jsou i věci, které našli vojáci při osvobozování. Jsou tu osobní předměty jako brýle, oblečení, boty, hřebeny, dopisy, ale i lidské vlasy a použité plechovky od cyklonu.

P'lechovky od Cyklonu B

Nalezené boty

Osobní předměty

Pece uvnitř krematoria. Původní se nedochovaly, tyto jsou postavené až po válce. Krematorium mělo kapacitu zpopelňování až 400 těl denně (Všechny tábory v Osvětimi až 2 000 těl!).

Nakonec jsme vyrazily zpět do Krakowa a odtud autobusem (spíš dálkovým mikrobusem) do Těšína. Naštěstí tentokrát cesta trvala opravdu jen tři hodiny.

Polský jízdní řád

Celková bilance výletu je tedy: 36 hodin v Polsku - z toho: 16 hodin v dopravních prostředcích, 8 hodin spánku, 8 hodin celkem v Krakowě a 4 hodiny celkem v Osvětimi! (+ málem jedna pokuta).

Naštěstí nám alespoň české dráhy po mírném nátlaku vrátily část peněz (nechtěly, ale musely) za nevyužité lístky do Osvětimi.