V květnu jsme si udělaly kulturně poznávací výlet do Barcelony. Po poruše na letadle, co mělo odlétat v 18:30, jsme odlétly ve 22:00, což jsme hlavne ocenily, když jsme v Bcn vystoupily do deště o půl jedné v noci a netušily, jak se dostaneme do centra....

Nakonec jsme se dostaly na hostel až kolem třetí ranní. Jediné štěstí, že na letiště jezdí městská i noci a že metro o víkendech jezdí až do 2:00 am. Ve městě perfektně funguje systém metra. Vyplatí se koupit lístek na 10 jízd, což nám stačilo na celé dva dny (dost památek je v docházkové vzdálenosti).

První den jsme tedy obešly nějaké Gaudího domy: hlavně teda La Pedreru a Casu Batlló. Pedrera

Potom jsme to vzaly k Sagradě Familie (předpokládané dostavění r. 2026), přes mrakodrap Tore Agbar (který teda není nic moc a zajížďka za to asi nestojí), dál pak k Arc de Triomf a Park de la Ciutadela až k přístavu.

Podled z parku na Arc de Triomf

Docela nás překvapilo, že vstupné do památek v Barceloně se pohybuje kolem 13 - 17 Eur (a to i pro studenty). V La Pedrera i v Casa Batlló byly detailní popisy o Gaudího tvorbě, a tak jsme vynechaly i jeho muzeum. V obou je nutný si vystát frontu cca 10 - 15 min (dopoledne), u Sagrady zaleží na denní době ještě víc  - kolem šesté cca 10 minut (ve většině památek zavírají ve 20:00), přes den i půl hodiny. La Pedrera stojí za zkouknutí kvůli střeše a naopak Casa Batlló zase kvůli interiérům.

Interiér v Casa Batlló

I fronta do Sagrady rozhodně stojí za to, uvnitř je stavba téměř hotová a hodně nevšední na kostel. Jen je problém, že na běžný foták se nedá kvůli rozměrům rozumně vyfotit. Dá se i připlatit za výtah do věže (cca 2E), odkud je krásný výhled na Barcelonu.

Sloupy v Sagradě (symbolizují stromy a strop jsou jako jejich koruny)

Druhý den jsme se (ačkoliv dvě holky) vydaly na stadion Nou Camp. Tam fronta sice nebyla, ale vstupné bylo opět 13 eur pro studenty! Demografické složení na stadionu se dalo rozdělit na dvě skupiny: mladí muži se svými přítelkyněmi a tátové s malýma dětma. Musím uznat, že o FBC nic moc nevim, ale ten stadion má fakt atmosféru.

Účastnice zájezdu na staďáku

V muzeu jsou vystavené všechny klubové poháry, je možné se nechat vyfotit (za 12E)!! s pohárem ligy mistrů, šlo se i do šaten fotbalistů, zasedacích místností a novinářského zázemí. FCB zrovna den předem vyhrála, tak hřístě bylo zasypané mraky konfet.

Detail z interiéru šaten (skoro jako v naší I.B třídě)

Z Nou Campu jsme jely na Plaza Espanya, odkud měla být vycházka až na vrchol kopce Montjuic. Cesta byla ale kvůli nějakému autosalonu zavřená, tak jsme nemohly ani k Font Magica. Co ale Španělé vychytali, jsou eskalátory až na vrchol. V takovém vedru je člověk opravdu ocení. Po cestě jsou k vidění různé fontánky a nahoře potom Palau National, olympijský stadion Estadi Olimpic a vysílač Torre de telecomunicaciones de Montjuic. Podle mapy jsme došly k lanovce, která vede až na pláž (one way 10E). Z kopce i z lanovky je výborný výhled na celé město.

Výhled od Palau National na Magickou fontánu a autosalon!

Olympijský stadion

Park před Olympijským stadionem s výhledem na vysílač

Lanovka (za tím majákem to pokračuje zhruba stejnou vzdáleností ještě k jednomu majáku na přímo na pobřeží)

Zbytek dne jsme strávily u pláži. Docela tam fouká a písek taky není to nejjemnější, co jsem kdy viděla, docela dost místních tam chodí relaxovat a je tam taky spousta prodavačů pití, tetování a masáží.

Pohle na pláž z lanovky

Pohled na město: v dáli vlevo Sagrada, vpravo Tore Agbar

Pohled na Bcn od moře, vpravo nákupák Mare Magnum

Po promenádě kolem jachet jsme se dostaly až k nákupnímu centru Maremagnum (nebylo nic moc). A odtud až na nejznámější ulici La Rambla. Je to naprosto typická velká turistická třída se spoustou stejných suvenýrů, předražených restaurací a davy lidí. V okolí La Rambly je ještě k vidění tržiště Mercat La Boqueria, kde jsme taky ochutnaly typickou španělskou sušenou šunku (100g za 2E). La Rambla končí na Plaza Catalunya, na kterém nic ale opravdu nic není.

Vstup do tržiště je hned z La Rambly + stánky se šunkou

Poslední den jsme vyrazily do parku Guell. Je celý v kopci, takže v horku je to docela náročné, ale naštěstí ze stanice Vallcarca vedou skoro až nahoru eskalátory.

Za toto patří Španělům velký dík

U Gaudího laviček jsou mraky lidí (asi nejvíc ze všech památek, co jsme viděli) a prodejců suvenýrů. Pokud člověk ale počká, tak je možné udělat fotku typických kachličkových laviček i bez cizích lidí.

Gaudího lavičky s holubem

Stejně tak u sošky draka, tam se občas vytvářely i malé fronty kvůli fotce.

Pohled na draka zezhora

Celé Gaudího zátiší v parku Guell (lavičky jsou nahoře, drak za tím křovím)

Protože bylo fakt dost horko, tak jsme Guell jenom proběhly a šly zase na pláž. Sedly jsme si vedle nějakých sfetovaných černochů (no co, byl to jediný stín na celé pláži) a dokonce i plážoví prodejci nám radili jít si sednout jinam.

Na letiště jsme jely Aerobusem z Plazy Catalunya za 5E a s odletem v pul desátý jsme byly kolem pulnoci v Praze. Výlet se tedy podařil, pěkně jsme se připálily na slunku. Barcelona je asi jedno z nejpříjemnějších měst, co jsem viděla.