Tentokrát jsem se byla podívat trochu po Balkáně. Srbsko i Bosna jsou úplně normální země. Známky po válce jsou vidět už jenom na pár místech a lidi jsou relativně i bohatí - jedno z nejčastějších aut je Š. Octavia

Bosna na mě nechala trochu lepší dojem než Srbsko - tam totiž relativně nic není k vidění. První tři dny jsem ale strávila v Bělehradu. "Beograd" má až trochu moc socialistické zástavby a to i v centru, a to fakt není moc pěkné.

Největší ortodoxní kostel na světě v Bělehradu.

Centrum města

Vybombardované bývalé ministerstvo obrany.

Výhled na Dunaj

 

Co mě osobně překvapilo, byly srbské lázně. Mají ještě co dohánět v infrastuktuře a službách, ale i tak byly místně dost vyhlášené. Jedny, kde jsme se byli podívat, byly s teplou léčivou minerální vodou a druhé kromě vody ještě navíc klimatické. V lázních Vrnjačka Banja je ještě most lásky, kde si milenci můžou přicvaknout zámek a zůstat na vždy spolu. No kýč největší.

Bridge of love

Lázně Vrnjačka Banja

My na karnevalu ve Vrnjačka Banja

 

V druhých lázních Ovčar Banja se dají dělat výlety po okolních opuštěných kláštěrech v horách.

Okolí lázní Ovčar Banja

Kaple v horách

Závěsný most v Ovčar Banja (prej řeka s minerální vodou)

 

Další zastávka byl až Višegrad těsně za hranicí Bosny a Hercegoviny. Takové docela malé městečko, ale bohužel jsme tam byli asi jenom půl hodinky.

Most ve Višegradu

Pak už jsme se vydali směr Sarajevo. Opravdu krásné město - leží mezi zalesněnými kopci, takže do přírody je to jen kousek. Z vyhlídky nad městem je výborně vidět, že město je plné jak muslimských mešit, tak i křesťanských kostelů. Vidět jsou i desítky hřitovů s hustě naskládanými bílími náhrobky.

Výhled na Sarajevo (a mě s pivem)

Sarajevská galerie

Jeden z mnoha

Památník dětských obětí války v Bosně

Arabské centrum Sarajeva

Gazi Husrev-begova mešita

 

Taky nám tu zabili Ferdinanda - v muzeu mají i dramaticky natočený video, jak to celé proběhlo. Zrovna probíhal i Mezinárodní filmový festival, tak jsme zašli na dva filmy (a ještě jsem tam vyhrála tašku salámů). Atmosféra tam bylo o dost klidnější než na MFF v Karlových Varech - na filmy se dalo dostat kdykoliv, prostě žádný davy.

Přesně tady to Ferdinand dostal

Olympijský stadion a zimní hala

 

Ze Sarajeva jsme vyjeli vlastně jenom na dva výlety: K jezeru Boračko do hor a do Mostaru. Bosenské řeky mají výborné předpoklady pro rafting. Tam kde jsme jezdili my, byla řeka až moc klidná, ale i tak tam bylo pár zajímavých momentů. Jednou jsme dokonce ztroskotali a ztratili instruktory pod vodou. Voda v řece je naprosto průzračná (i v šesti metrech je vidět na dno).

Řeka Neretva (asi) u jezera Boračko

Průplav skalama

Vodopád

Berana nám udělali na ohni

 

Mostar je asi nejturističtější místo v Bosně (potkali jsme tam asi 15 čechů). Jinak asi nic nového, místní se pořád navzájem nesnáší a z mostu (z 17ti metrů) skáčou tak trochu blázni, co si chtějí vydělat.

Klasika v Mostaru

A z druhý strany

Poničená galerie v Mostaru

 

Pár postřehů z Balkánu:

1) Ceny jsou stejné jako v ČR, něco levnější, něco dražší (0,5l Coly 13 Kč x 0,5l piva 50 Kč) - v Srbsku je nejoblíbenější pivo Jelen a v Bosně Sarajevsko (asi maj dost fantazie, když i vodu mají "Sarajevska voda")
2) Služby pořád neumí - řidič autobusu si myslel, že my jsme tam kvůli němu, ne on kvůli nám, žádnej úsměv apod.
3) Po válce už není skoro nikde ani památky - domy opravený, lidé pěkně upravení, dobrý vozový park
4) Rakija se nedá pít
5) Nejlepší stravování je na ulici - pleskavica, čevab atd. (max 60 Kč x v restauraci cca 6 - 8 Euro)
6) Pár zajímavých fotek:

Po třech hodinách tři bramboráky...

Prezentace naší malé zemičky, hlavně zelená slavila úspěch

A takhle jsme spali v Sarajevu

10 mld dinárů - ještě před reformnou

Stavění naopak

Skanzen pro filmy Kusturicy (př. Černá kočka, bílý kocour)

Bosenské národní kroje