Na poslední dvě noci jsme jeli už do Bangkoku. Když jsme ráno vystoupili na nádraží chvilku jsme netušili, co se děje, všude nějaký fáborky, srdce, růžové lavičky...pak nám došlo, že je přece Valentýn...

Musím pochválit informace na hlavním vlakovém nádraží, vždycky nám poradili nejlevnější cestu na místo určení. A tak jsme jeli městským autobusem č. 53 k ulici Khaosan. Nakonec jsme se ubytovali v některé z přilehlých uliček, kde bylo mnohem klidněji, ale pořád dostatek hostelů. Na poslední dvě noci jsme si zaplatili luxus za 1100BHT na noc. První den jsme jel prošli Khaosan, nějaký přilehlý palác a nakovec udělali pár nočních fotek mostu krále Rámy VIII., současné dominanty města.

Most Rámy VIII.

Druhej den jsme si udělali výlet po některých hlavních památkách. Zjistili jsme, že někteří tuktukáři mají nasmlouváno s některýma obchodama, že pokud jim tam přivezou zákazníky, kteří budou v obchodě aspoň 10 minut, tak dostanou natankováno. Takovej tuktukář nás pak vezl za 30BHT po všech památkách. Tak jsme zkoukli nejvyššího stojícího Buddhu, smějícího Buddhu, Golden Mountain s výhledem na město.

Nejvyšší Buddha - prej 46m, ale dost pochybujem.

Pro změnu další Buddha...otázka: Jak vyfotit 40m dlouhýho Buddhu, když se nevejde do záběru?

Takhle se Thajci modlí.

V obchodě, kde vyráběli a prodávali šperky, jsme se trochu zasekli. Sice jsme žádné nechtěli, ale zato jsme nakoupili spousty dřevěných slonů domů. Nebyla síla, která by nás donutila jít dál a tak jsme si po zbytek dne udělali volno, koupili  pár Changů, pustili Discovery a šli spát. Večer jsme se zašli podívat na noční trh. Prodávali tam úplně všechno od šátků, šperků od Tiffaniho, značkového oblečení a hodinek všech značek (vyndají originál katalog Rolex, Breitling, Swatch atd., my si jenom ukážem a oni odněkud vyndaj přesnou kopii...) až po elektrické paralyzéry. Kolem trhu byly vyhlášené beer bary (= rozuměj bordely), kde se kolem tyčí točily polonahé holky. Nahaněči venku křičeli po klukách a už jim cpali letáky o jejich děvčatech.

Pohled do beer baru. Je to focený narychlo, takže nic moc, ale lepší než nic.

Než jsme tam dojeli tuk tukář nás zavel tentokrát do obchodu s oblekama. Tam jsme už od pohledu s našima kraťasema a teniskama vypadali jako "velmi lukrativní zákazníci". Dolly je ale překvapil, když si koupil kravatu a tak nám začali nabízet oblek na míru. Dolly se rozhodl, že si ho koupí, Beny šel jenom do košil. Však celej oblek stál jen 4 000 Kč (sako, vesta, kalhoty) + 2 000 za tři košile. Dokonce jim ani nevadilo, že druhý den už odlétáme. Večer vzali klukům míry, ráno jsme byli na zkoušce a večer cestou na letiště už bylo všechno připravené a docela to je i pěkná práce.

Mezitím jsme se ještě byli podívat na nejdůležitějších památkách Bangkoku: Ležícího Buddhu v chrámu Wat Po a Královský palác se Smaragdovým Buddhou. Všude bylo tři tisíce lidí. k ležícímu Buddhovi byl vstup 50BHT a ke Smaragdovému asi 350BHT, což jsme zjistili, až když si kluci půjčili dlouhé kalhoty, páč s odhalenýma kolenama by je tam nepustili, ale stejně jsme dovnitř nešli. Bylo šílené vedro a měli jsme toho už dost.

Vrchol Golden mountain - to na těch šňůrkách jsou připevněné peníze.

V chrámu Wat Po (vedle ležícího Buddhy).

Byli jsme se také podívat v China Townu. Víc lidí a smradu na jednom místě jsem ještě neviděla. Všude vařili nějaké blafy typu mušle, kraby, žraločí ploutve, kachny i se zobákama apod.

Jíme mušličky - hnus největší.

Koupili jsme si poslední kolu do pytlíčku, na hotelu dali sprchu, vyzvedli obleky a jeli na letiště. Let do Zurrichu byl naprosto v pohodě. Po třech pivkách jsem spala skoro celou dobu. Pětihodinové čekání v Zurrichu bylo už horší. Beny si aspoň koupil teda hodinky a když bylo pul hodiny do odletu, tak jsme se šli k poslední kontrole. Tam mi paní oznámila, že si z Thajska nemůžu dovést do Evropské unie žádné tekutiny větší než 100 ml, ani když jsem je koupila na letišti, a takže tedy musí mojí novou voňavku vyhodit. Po chvilkové hádce anglicko-neměcky mi s úsměvem řekla, že jediný způsob je, že si ji nechám znovu odbavit, ale že to už asi nestihnu. Tak rychle jsem ještě po letišti neběžela. Paní u odbavení lehce netušila, co tam chci s jenom malinkatým batůžkem. Naštěstí jsem to stihla a stihli to i naložit do letadla, takže jsme se domů vrátili všichni se vším. Na Ruzyni nás čekal už jenom teplotní šok (rozdíl asi 50 stupňů)...

No a nakonec ještě nějaké žážitky z Thajské gastronomie:

Sušené ryby na sluníčku (i s mouchama)

Sušené sépie.

Zleva: kobylky, červy, šváby, nějací menší broučci, škorpioni

Jím škorpiona. Nic moc, červi byli lepší, chutnali jako brambůrky, tohle bylo jen přesmažené a smrdělo to sojovou omáčkou.

Jinak ceny v Thajsku (1BHt = asi 0,5Kč)

Jídlo na ulici: 20 - 50 BHT

Thajské jídlo v restauračce: 60 - 80 BHT

Evropskíé jídlo (steak, spagety...): 120 - 200 BHT

Pivo Chang: v krámě 40BHT, v restauracích cca 60 - 80BHT

Vstupy: kolem 50 BHT

Noční vlak Bangkok - Chiang Mai: 700 - 800 BHT (záleží na třídě a jestli je postel horní nebo dolní)

Tuk tuk: maximalni cena 140 BHT za tři osoby, ale to už musí byt sakra daleko.

Taxi na letiště: 450 BHT

Trajekt na Ko Lipe: 750 BHT

Hotely: za třílůžkové pokoje 450 - 2000 BHT (zálezi na konkurenci a kvalite)

Jídlo v krámě: brambůrky Lays: 20 BHT, voda 1l: 13 BHT, hamburger (made by yourself): 20 BHT, whiskey(100pipes nebo Siam Som): 250 - 450 BHT záleží na obsahu od 0,3 do 0,75l

Hodinky na trhu: vyvolávací cena 2 000 BHT, pak šel až na 600 BHT

Půjčení motorky: 150 BHT na celý den