Jako asi každý turista v USA jsme si i my museli vyzkoušet pravý roadtrip (aby taky ne s benzínem za 15Kč/l ). Cíl byl jasný Big Bend National Park na hranicích s Mexikem. Vypravovali jsme se sice skoro půl dne ale nakonec jsme dokonce i vyjeli včas.

První den jsme strávili za volantem. Málem jsme se pohádali, kdo bude řídit, páč řídit po absolutně rovných amerických silnicích směrem na jih, kde potkáte jedno auto za hodinu bylo super.

Tam kdyby došel benzín, tak se pomoci nedovoláte.

Když jsem řídila já, podařilo se Frantovi vyfotit naše auto za jízdy jako odlesk v kole náklaďáku: (sice jsem musela pořád poslouchat: jeď blíž, jeď pomaleji, teď rychleji, jedeš moc rychle...)

Čím blíž jihu jsme byli, tím méně "normální" civilizace jsme potkávali, začaly přibývat mexické stavby i různě pofidérní osoby (chlap s papouškem na volantu, vrávorající černoch, co se zastavil z ničeho nic uprostřed křižovatky a začal nám mávat a tak).

Nakonec jsme se ubytovali večer v posledním městečku před parkem v Alpinu. Je to vesnice o rozloze Strunkovic, ale stejnou plochu zabírá místní univerzitní kampus - tomu říkám studováníčko, pěkně v přírodě na anglickém trávníčku a ne v centru města, kde pořád cinkají tramvaje

Velmi pěkný pohled byl při západu slunce, když se rozsvítil nápis Mc'Donnaldu. Dalo by se říct, že heslo této firmy v USA je: "Mekáč do každé vesnice!"

Druhý den jsme vyrazili směr Big Bend na konec civilizace. To že toto území prohlásili za národní park, spočívalo v tom, že jsou tam kopce, což nikde jinde v Texasu neznají. Jinak tam ale bylo krásně.

V průvodci jsme se sice dočetli, že může docházet k nelegální činnosti v podobě přebíhání Mexičanů přes hranice do Států. Nic takového jsme nepozorovali, ale když jsme dojeli až k Riu Grande a nikde nikdo, tak to nebyl nejlepší pocit.

Trochu mě fascinovalo, že i té poslední vesničce kde nikdy nikdo nebyl, měli obchody typu železářství (nevzpomínám si, kolikrát ročně to potřebuji) a kadeřnictví.

Big Bend National Park byl vytvořen mořem a je to vidět na každém kroku. Bylo tam vybudováno několik vyhlídkoých tras. Fascinovala mě poctivost Američanů - u každé trasy byla kasička, aby každý přispěl 50centů a světě (Češi pozor) div se, všichni platili...

Některé stezky byly ale bohužel zavřeny kvůli zvýšené medvědí aktivitě!!! Nejlepší ale byly rady v průvodci, co dělat při setkání s medvědem nebo pumou: hlavně zůstat v klidu a vychutnat si pohled, moc turistům se prý nepoštěstí vidět tato zvířata live...Nechtěla bych si koukat s pumou do očí

Dojeli jsme až k Riu Grandu a ke canyonu Santa Elena. Pět měsíců v Texasu nepršelo a podle toho také řeka vypadala - malý bahnitý potůček a všude kolem vyschlé bahno. Nemají to ti Mexičani lehké emigrovat přes takové hory.

Pár fotek:

Klasika v Big Bendu.

Kaňon Santa Elena, uprostřed teče Rio a za ním už začíná Mexico.

Také jsme vylezli kousek do kaňonu, ale když jsme brodili Rio, tak jsme zapoměli botky na břehu a nějak nám nedošlo, že skála bude "trochu " rozpálená.

Další cíl výletu jsme stanovili na San Antonio a Austin - hlavní město Texasu. Po cestě jsme se zastavili v jakémsi "měste kaktusů" kde jsme chtěli vidět kaktus, co je nakreslený v tom časopise, co mám v ruce. Bylo nám řečeno, že tento typ v Texasu vůbec neroste. Prý ho tam mají nakreslený jen tak a že ho můžem vidět leda na soukromé zahradě...chybička se stane se všude no

Také jsme po cestě viděli tornádo:

No nebylo to žádné drama, jen lehce poletovala hlína.

Kolem mexických hranic jsme dojeli až do Del Ria, kde už se teda rozhodně anglicky moc nemluvilo...

San Antonio je dost hrozný město - brutální horko, všude uřvaný lidi, žádný fungující systém - takové americké Benátky. V prvním kanálu sice měli chlorovanou vodu:

U jiných už se ale polepšili, až na ty kýčovité loďky vozící turisty (prý se tam odehravají i svatby  - OMG vrchol nevkusu)

Zdrželi jsme se tam necelý jeden den a jeli zase dál.

Vykoupali jsme se v krásným jezeře (sice umělém, ale nazývalo se to lake) a koupili si taky pivko - docela bodlo. Viz umělecké foto:

Další zastávka v Austinu byla také krátká, zkoukli jsme capitol, prý je stejný jako ve Washingtonu (dokonce prý trochu vyšší)

I vevnitř to bylo krásný, klasická americká hrdost: všude orli a nápisy o kvalitách Texasu:

Ale měli tam docela podivné sochy - pionýrku, oslavu dětí a zmenšenou sochu svobody:

Prostě dovolená se povedla a tak ještě pár veselých záběrů:

Pro neanličtináře: Zaplať nebo přijdeš o řidičák - se bojí, že by jim tam někdo ten jejich hrozně drahej benzín kradl:

Kamion v protisměru (docela věrohodné):

Něco takového bude brzy v Brdech (kdyby teda tohle nebyla nádrž na vodu):

Chytré rady, hlavně body 1 (držte si nos, když skáčete do vody) a 4 (použijte záchranou vestu, obzvláště pokud neumíte plavat)

A to nejlepší nakonec, faktura za pujčení vozu:

Hlavní řidič uveden Franta a přidaný řidič jsem měla být já. Pán v půjčovně nějak ale nezvládl najít v našem řidičáku jméno a příjmení a tak prostě opsal to největší, co viděl. Takže se jmenuji Řidičský Průkaz ( a to to ještě blbě opsal)