Na konci června jsme už podruhé vyjeli na školní výcvikový kurz do Dobronic u Bechyně. Když jsem tam jela loni poprvé, tak moje svaly ještě netušily do čeho jdou. To letos jsem se tam navíc i těšila, i když jsem věděla, že ve středu už zase nebudu moct zvednout ruku víc než je nutné k tomu, abych se zvládla najíst...

Sestavili jsme naprosto skvělej tým vvv.brikety.cz a i když jsme nic nehrotili, tak jsme skončili na cekovém 2. místě (a to jenom 1 bod od prvního) Brik(g)ety všichny fotky mají, tak tady je jenom malé připomenutí pár světlejších okamžiků:

První den byl ještě sranda, někteří i dobrovolně šli provozovat večer sport navíc.

Nové lanové centrum bylo vlastně prodloužené staré. Nejhorší na něm bylo se nahoru vůbec dostat - provazový žebřík je zcela nevhodný pro rychlé se dostání do výšky (na fotce právě Franta). Pochybuju, že v hollywoodských filmech si let na žebříku (nejlíp zavěšený z helikoptéry) opravdu užívají i když se tak tváří

Na konci byla kladka, což bylo uplně nejlepší, včetně brzdy na konci.

Při další kladce o dva dny později Vlasta nedodržela pravidlo: "Uděláš chybu a zemřeš" (kromě toho, že večer předtím byla velká "picí" akce) a málem umřela...

Takové akce se konaly pořád. Měli jsme oheň, kde pravděpodobně shořely klíče od chatky Verči, Terky a Lenky a také nějaké židle padly za vlast.

Vzadu přichází náš vedoucí - odborný asistent Vladan Vadim Vebr. Vzpoměňte si na vtip: Big bear goes through the wood. Také jsme neúmyslně vytvořili maskota týmu Briket:

Ona výše zmíněná akce se naskytla úplně náhodou a hrály se tam hry opět od našich dvou nejstarších kolegů Martina a Honzy (hru na činčongy nechápu doteď):

Ještě, že jsem tam nebyla a slušně už dávno spala doma Ale už jsem nechyběla u hry na pravdu. To některé brikety prozradily i to, co vlastně nechtěly... Jenom nevím, čí byly ty prázdný flašky mezi našima chatkama ráno

Naše jasně nejsilnější disciplína byl soft. Zač jistě z velké míry může náš odborný asistent. Před softem jsme si dali: běh rychle, pomalu, hezky,... skoky do dálky/výšky, výkopy dozadu a nejoblíbenější: kolena - bérce.

No prostě All stars team

Taky jsme vyhráli závěrečnou mega štafetu. Sice věčně nikdo nevěděl nikdy co má dělat, ale jsme prostě hvězdy. Nejlepší byly cviky na trávě  - žabí kotrmelce, slon a válení sudů. To pak někteří chodili trochu z cesty:

Epochální už skoro konec (všimněte si, že jsme široko daleko první...)

No a opět Dream team:

Naopak moc nám nešel orientační běh a volejbal (i když i tam se náš tým nakonec urval 5. místo) V orienťáku jsme uspěly hlavně my s Lenkou a Verčou, kdy jsem po 2,5 hodině v lese měly jednu kontrolu, k čemuž se nám připočetly další dvě trestné hodiny a tak jsme obsadily krásná poslední místa. Neměli jsme ale na borce z jiného týmu, kdy se z nočního orienťáku smíšených dvojic vrátili dva s jednou kontrolou a ještě o 10 minut pozdě

Kde se ale Brikety velmi ukázaly byl poslední "čínský" večer. Vladan přišel vystrojen jako samuraj alá World of warcraft. Nejdřív probodl tričko, o který se nikdo nehlásil, pak svojí výhru - bonboniéru a na fotce bojuje s čínským drakem:

Co jsme nedohnali na kostýmech, jsme dohnali v dalších soutěžích. Hlavně pivní štafeta a kelímky nám dost šly: http://www.youtube.com/watch?v=DV9l0h-oX0I&feature=related

To jsme byli prostě neporazitelní...

No a taky pár momentek na závěr:

To je tak, když si někdo vymyslí vlastní způsob zdolání překážky (Kuba).

Pak nás mají mít místní rádi, když jim tam řvem každý den do noci po vsi, kradem třešně a ještě po nich chcem, jestli nemají klíč na opravení kola. Tady čekáme až dám Vladan přiveze opravené kolo (mimochodem měl supr trikot made by PilsnerUrquell)

Proti paparazzi, holt nemá autorské práva na triko Oktavar. (Terka)

Pravá radost z výhry

Klasická rozcvička: jediné Brikety ji měli povinnou, tak se taky stalo, že jsme tam byli sami.

I se stísněnými podmínkami jsme se museli smířit.

I tak to dopadalo a to tam ráno byl i stůl.

Tady se Dalajláma sháněl po svých Armánkách od Vietnamců.

A na konec opět legendární kolena - bérce. Jsme tady fakt sehraní jak časově, tak i stejnou nohou...

I když jsme se, bohužel ke zklamání pana odborného asistenta, nejmenovali podle baru Briketa na Nákladovém nádraží Žižkov a byli jsme překřteni na Brigety (taky jsme měli "cygloturistiku" a mazali se "grémem"), tak  jsme byli opravdu super tým (Monča, Verča, Terka, Lenka, Vlasta, Peťa, Hanka, Honza, Martin, Franta, Kuba, Vojta, Pavel, Jindra)

Určitě jsem na něco i zapomněla, tak to kdyžtak doplňte do komentářů. Doufám, že se brzo sejdem a pojedem přístí rok zase