Itálie... ty jo, dlouho jsem tam nebyla. Jak jsem sakra mohla tak dlouho opomíjet prosciutto, gelato, prosecco, Aperol a vůbec? Naštěstí měl Vláďa narozky a dostal letenky do Milána.

No jo, ale Milán prý není nic moc, tak jsme si na pět dní rozplánovali půlku severní Itálie :) Primární plán byl jasný - jezero Como, Janov, Milán a shopping day. A taky jídlo, teda hlavně jídlo. Tady byl plán taky jasný - vyzkoušet croissanty, cannoli, maritozzi, pizzy, pasty a vůbec všechno.

 

První den - Milán vol.1

Pro příletu jsme rovnou vyrazili na pizzu. To musí být! Chtěli jsme si dát oběd u stadionu San Siro, kde hraje jak AC tak i INTER Milán, ale zrovna bylo před zápasem, takže stadion i oba fan shopy měly zavřeno. Nechtěli jsme si celý Milán vyplácat hned první den, takže jsem zvolila, že na odpoledne se pojedeme podívat na méně známé zajímavosti ve městě. Vyjeli jsme do severní části centra do nové čtvrti s mrakodrapy opět nejprve za gastronomií - do pekárny známe svými obřími plněnými croissanty Aroma Napoletano.

První croissant

 

Pak jsme to vzali přes věžák s vertikálními zahrádkami Bosco Verticale. Nechápu, že jim to tam roste a u nás v Malešicích ne. 

Bosco verticale

 

U mrakodrapů u Piazza Gae Aulenti jsme si sedli do parku s prvním Aperol Spritzem a jen si užívali sluníčko. Naopak v hipsterské uličce Corso Como jsme nic zajímavého nenašli. A protože jsme neměli, co dál dělat, rozhodli jsme se neplánovaně navštívit i Cimitero Monumentale neboli hřbitov s monumentálními náhrobky.

Procházka mezi hrobkama, velmi decentní...

 

Den druhý - jezero Como

Milujeme autoturistiku, takže jsme si naplánovali za jeden den stihnout aspoň dvě místa u jezera a ideálně ještě závodní okruh v Monze. První zastávkou bylo městečko Como. Ranní příjezd se ukázal jako dobrá volba. Sice jsme tam málem umrzli, ale zase jsme to tam měli skoro bez lidí. Prošli jsme se kolem jezera, na vyhlídku na vodě a pak i městečko. Historické centrum nám přišlo moc pěkné, škoda jen, že než se k němu dostanete, projíždíte takovým místním Děčínem.

Můj "italský" look u jezera Como :)

 

První nápor lidí jsme si vyzkoušeli ve frontě na lanovku na vyhlídku nad městem. U lanovky byl sice nápis, že můžeme jít i pěšky, ale v poměru se 6 € za zpáteční lístek, to nebylo moc lákavé. Radši jsme si vystáli frontu, abychom si nahoře mohli dát předražený oběd a samozřejmě Aperol s výhledem a jet zase dolů.

Výhled od oběda z trattorie u horní stanice lanovky

 

Druhou zastávkou jsme zvolili vesničku Bellagio. Moc pěkné uličky, ale kolem druhé hodiny taky už celkem plné. Trochu situaci zlepšilo affogato s pořádnou porcí zmrzliny i šlehačky opět s výhledem na jezero. Udělali jsme si jen malou procházku k vyhlídce přímo ve zlomu jezera, odkud jsou krásně vidět i zasněžené Alpy.

Výhled na Alpy

 

Výhled na affogato

 

Na konec výletu jsme se ještě nafotili s naším půjčeným autem Fiatem "pěti čento" a panoramatem hor a vyrazili zpět do Milána. Čas byl velmi dobrý, tak jsme si řekli, že tu Monzu stihneme. Naštěstí to bylo po cestě, protože jet tam účelně, tak bychom byli zklamaní. Ve zkratce - nic tam není. Žádná brána, žádný fan shop, nic.

 

My a náš Fiátek

 

Den třetí - Janov, Portofino

Jako další trip jsme zvolili Janov, protože je tam ponorka. Respektive Vláďa trval na tom, že musíme do námořního muzea, protože tam je ponorka. Zase! Potom co jsem absolvovala ponorky v německém Sinsheimu a v NewYorku, jsme prostě museli i sem. Nejdřív jsem se Janova bála, protože při příjezdu do města vidíte jen průmyslovou zónu a přístav a jeřáby a zase přístav a zase další jeřáby. Naštěstí jsme z přístavu zabrousili rovnou do staré částí, kde byly úplně super úzké uličky a moc příjemná atmosféra. Ovšem jenom do doby, než se zaplnily davem a nešlo skoro ani projít. Stejně to pak vypadalo i u akvária v přístavu (tuhle frontu jsme si radši nechali ujít).

Janovské uličky

 

Janov město

 

Zajímavé, že v námořním muzeu byl klid. Samotné expozice byly nečekaně hodně o lodích. Nejlepší byl za mě výhled z posledního patra muzea na přístav a na město. A pak samozřejmě ponorka. Dostanete helmu a můžete si ji celou uvnitř prolézt. Byly jsem poučená, že jde o novou ponorku (rozuměj vyřazenou v 90. letech, ne za druhé světové). Takže asi dobrý.

Nadšení v ponorce

 

Protože byly teprve asi čtyři hodiny, rozhodli jsme se zajet "na kafe" do Portofina. Jedna z hezkých malých vesniček na pobřeží s fofogenickými barevnými domečky, ale taky se solidně drahými restaracemi, obchody a nemovitostmi pro celebrity. Vylezli jsme na vyhlídku, dali si tu slíbenou kávu, prkýnko delikates, vysolili 20 € za dvě hodiny parkování a vyrazili zpět směr Milán. Po cestě jsme se zastavili naprosto naslepo v nějaké rodinné pizzerce. Pizzeria da Pietrino je uprostřed ničeho a přitom bylo tam narváno, což je dobré znamení. A fakt byla pizza výborná.

 

Portofino

 

Den čtvrtý - Milán

Prej - vstaneme brzy a půjdeme před Duomo hned ráno, aby tam nebyly davy. Haha... davy tam byly snad už rozednění. I když ve srovnání s tím, co tam bylo odpoledne, to nebylo zdaleka nic. Dobře no, nejdřív jsme vlastně šli na kafe do Starbucks Reserve Roastery, jedné z šesti vlajkových prodejen Starbuck na světě, kde si praží vlastní kávu. Na Starbuck to tady je až podezřele pěkné prostředí a koncept.

Před Duomo v devět ráno

 

Potom jsme si teda šli udělat asi milion fotek před onou slavnou katedrálou. Dovnitř ani nahoru na terasy jsme nešli, protože jak Vláďa prohlásil - než tam stát s tím davem, to si za ušetřené peníze dám radši o Aperol víc. A to jsme šli rovnou realizovat. V galerii Vitora Emanuela II je totiž Aperol bar, kde kromě výhledu na katedrálu, nabízí i spoustu Aperol míchaných drinků za jednotnou cenu 20€. Patnáct minut před otvíračkou v 10:30 jsme tam byli už nastoupení ve frontě a byli třetí v pořadí. Být Hujer se vyplatilo a dostali jsme pěkná místa s výhledem a taky prkénko s pár jednohubkama v ceně. To potěšilo. Padlo dalších milion fotek.

 

Pohled na Duomo v jedenáct

 

Po drinku jsme se prošli městem kolem La Scala, do tzv. čtyřúhelníku módy a pak zpátky k Duomo, kde v tu chvíli už nebylo k hnutí. Odtud jsme vyrazili směr kanál Navigli. Po cestě jsme si ještě dali menší oběd v podobě plněných cannoli jak naslano, tak i nasladko. U kanálu se konaly víkendové trhy, takže kromě standardních turistických davů, tam byli i další lidi, kteří šli na trh. Nedalo se tam doslova projít.

Navigli kanál s trhy na obou stranách

 

První uličkou jsme to vzali pryč. Vláďa objevil nějakou místní značku oblečení a ejhle, jejich pobočka byla poblíž. Posilněni prvním maritozzi jsme vyrazili shopovat a úspěšně. Byly asi tři hodiny a zase jsme opět neměli už co dělat, tak jsme si řekli, že i když na Poslední večeři páně se evidentně nedostanem (vstup se musí rezervovat dlouho dopředu), tak alespoň ten kostel Santa Maria delle Grazie, kde se obraz nachází, bychom omrknout mohli. Popojeli jsme tam tramvají a hned po prohlídce, jak se naším zvykem, si zašli na pivo a prkénko delikates do prvního bistra. Pak už jsme fakt neměli co dělat, tak jsme šli ještě k pevnosti Sforzesco a na chill do parku. Milán jsme tím, myslím, celý vyčerpali za den a půl.

Pivo místo kostela

 

Den pátý - shopping

Vláďa kromě ponorky vygooglil i to, že cca hodinu od Milána je nějaký dobrý velký outlet, takže jsme vyrazili tam. Však Milán = město módy, ne? Serravale outlet dobrý, nakonec jsme tam strávili skoro celý den a poutráceli trochu peněz. A taky to byl finální bod našeho programu.

 

Do Itálie musíme ještě vyrazit dřív než jednou za deset let. Nestihli jsme to všechno sníst.

Cannoli na slano - s lososovým tatarákem nalevo a se šunkou v pistáciové rolce napravo

 

Maritozzi - jako tý šlehačky tam?