Proč konečně? Protože díky COVIDU to byla první letecká dovolená u moře po strašně dlouhé době a taky protože jsem asi jediná, kdo ještě nebyl nikdy na Kanárech...

Po složitém výběru destinace (Nebude tam moc zima? Co vítr? Co Covid opatření? Co ceny? Co je tam otevřené?) - nakonec vyhrála Fuerteventura, po absolvování všech testů a po pěti hodinovém letu v rouškách jsme dorazili do Morro Jable na jihu ostrova a ubytovali se. Schválně jsme zvolili Iberostar, protože kdybychom tam museli zůstat v karanténě, tak ať máme aspoň dobré jídlo.

Pláž je veřejná, takže bez lehátek, ale se sprchou a barem, což je ideál. Případně hned za silnicí je Spar, kde jsme vždycky nakoupili na pláž pivka a měli občerstvení vlastní.

Playa Jandia

 

Místní proviant

 

Roušky byly povinné jen ve společných prostorách, takže ani na lehátku ani na pláži nikdo nic neřešil. Na to, že je Fuerteventura největrnější ostrov, vyšlo počasí perfektně, první dny bylo skoro bezvětří a foukalo vlastně jen poslední dva dny.

První výlet jen na půl dne byl po pobřežní kolonádě do městečka Morro Jable. Super pěší a cyklistická stezka se táhne po celé Playa de Jandia. Asi v polovině je pak obří maják Faro de Morro Jable a celkem asi čtyři plážové bary, které byly ale zavřené. Nevím, jestli proto, že bylo dopoledne nebo Covid. V samotné městečko není moc zajímavé, prošli jsme si promenádu, malý přístav, pokoupili první suvenýry a dali si ledovou kávu. Každopádně během tohoto jednoho dopoledne jsme se stihli pěkně spálit.

Návštěva na hotelu a maják Farro de Morro Jable v pozadí

 

Proviant č.2 a cedulka nekrmte veverky...

 

...a hele veverka a jak hezky papá!

 

Městská pláž v Morro Jabble

 

Samozřejmě jsme si pak na jeden den půjčili i auto a vyrazili poznat krásy ostrova po vlastní ose. Chtěli jsme ho objet skoro celý dokola. Paní z půjčovny neuměla ani slovo anglicky a pořád kombinovala španělštinu s němčinou a polštinou, ale úspěšně jsme pochopili, že "tanken bitte gasolina, sí?" a mohli hned ráno se svým Ford Ka vyrazit. Ještě, že jsme vyjeli tak brzy, ukázalo se totiž, že jsme vždycky byli tak půl hodiny napřed před turistickými autobusy.

Zastávka na vyhlídce po cestě do Ajuy a vyprahlá krajina

 

První zastávka byla malá vesnička Ajuy cca 50 km od Morro Jable na druhé  straně ostrova. Krajina na ostrově se docela změnila - vyjížděli jsme z bílé pláže s palmami u silnice, jeli jsme přes měsíční krajinu se suchými oranžovými kopci až na západní pobřeží, kde zase naopak byly černé skály strmě vedoucí do moře, ale i pěkná černá pláž (jedna z mála na Fuerteventuře).

Vesnička Ajuy z jedné strany...

 

...a černá pláž z druhé strany

 

Když jsme vyrazili k jeskyním, dorazila první turistická skupina a začalo se to tam rychle plnit. Vyhlídka na skále byla na rozdíl od malebné hipsterské (ano, byly tam i moderní bistra) vesničky docela drsná: hodně tam fouká, moře bylo rozbouřené, jeskyně jsou daleko, tak jsme je zkoukli z dálky, natočili obří vlny a vyrazili zase dál.

Výhled na jeskyně. Jo, tam přesně jsme nedošli.

 

Do městečka Betancuria jsme neměli v plánu nejdřív jet, ale paní z cestovky ho vysloveně doporučila a určitě jsme nelitovali. Na neplaceném parkovišti jsme nechali auto a pokochali se během chvilky starou španělskou architekturou a malebnými uličkami, kde skoro nikdo nebyl. Krásně upravené městečko!

Moc hezké centrum v Betancurii

 

Hlad jsme ještě neměli, tak jsme si řekli, že si ho dáme po cestě ve vesničce La Oliva. Takový pěkný název, tam určitě bude i pěkná restaurace. Omyl nic tam nebylo. Ale ať nepředbíhám - ještě jsme měli v plánu dopoledne stihnout vidět slavné kanárské větrné mlýny a vyhlídku Mirrador de Morro Velosa. Tam byl pro změnu takový vítr, že jsme na samotnou vyhlídku ani nedošli a spokojili se s výhledem od soch bývalých kanárských králů.

U vyhlídky Mirrador de Morro Velosa, kam jsme samozřejmě zase nedošli - (prostě zima, vítr a hlad...)

 

Nakonec Vláďa demokraticky rozhodl, že mu stačí vidět jen jeden mlýn, takže v Tefii jsme je zkoukli za jízdy z auta a už jsme sjížděli z kopců do La Olivy, abychom zjistili, že náměstí s kostelíčkem je sice pěkné, ale nedá se tam téměř najíst, protože do toho jednoho baru, kde se dva místní dědové opírali o okno a pili pivo, se nám prostě jít nechtělo. Prý to vydržíme až do Corralejo.

Tenhle záběr z La Oliva láká ve všech prospektech k návštěvě města. Nenechte se ale zmást, nic moc jiného tam není

 

Ony slavné mlýny jsme viděli až na další zastávce ve Villaverde. Obecně musím říct, že na Fuerteventuře se dělá autoturistika hodně dobře. Skoro všude se dá zajet autem až na místo nebo je parkoviště blízko. Stejně tak u Mollinos de Villaverde. Tam můžete vyjet až na vršek kopečku, kde stojí dva velké historické a taky dost fotogenické větrné mlýny. Vlastně ani nevím, co se tam mlelo. To jako obilí? Kde se tam v tý poušti vzalo?

Jeden z větrných mlýnů u Villaverde

 

Po důkladném pofocení jsme vyrazili na úplný sever ostrova do města Corralejo. Byly skoro dvě hodiny, takže jsme píchli v navigaci prstem na první pobřežní tapas bar a jelo se. Parkování v úplném centru bylo zadarmo, takže za chvíli už jsme seděli v restaraci na promenádě u moře. Tapas měly s potvorama z moře vytažené, takže jsme si dali burgery a pivo. Vlastně je potřeba říct, že to byly TOP BURGERY S TOP VÝHLEDEM na malou ale až skoro karibskou plážičku. Tady bych si dokázala představit žít napořád, prostě městečko se vším - přístav, pěkné pláže, noční život, španělské jídlo, slunce celý rok...

Dobře no, možná té náplně v burgeru bylo trochu víc

 

Městská pláž v Corraleju 

 

Hlavní tahák severu ostrova ale byly písečně duny kousek na městem v Národním parku Corralejo. Jde o jemný písek nafoukaný ze Sahary, kde to opravdu vypadá jako na poušti - z jedné strany moře, z druhé písek. Duny super, ale nedá se to vyfotit. Půlka fotky žlutá a půlka modrá vypadá jak ukrajinská vlajka. Vzali jsme si dokonce schválně plavky, že tam nafotíme nějaké pěkné fotky. Ty sice máme, ale taky máme písek všude. Zůstal pak i v autě, ale myslím, že v půjčovně mohli být rádi, že jsme tam nezapadli. Obzvlášť nás totiž varovali, že do písku jezdit nemáme ("no pisko, sí?"). A dokonce jsme na místě viděli, že ono to kupodivu nějaké lidi napadlo (A no jo, fakt už nevyjeli).

Jak jako vyfotit dunu, aby tam bylo něco vidět?

 

Den se blížil ke konci a nám chyběla poslední zastávka - pláž Sotavento. Bohužel jsme se dorazili ve špatný čas a to během odlivu. Při přílivu tady moře totiž vytváří na pláži takové mělké lagunky, které pak svojí barvou připojímají Karibik a nejsou tam vlny. Na pláži v podvečer řádili jen kite/surf/windsurfeři a jinak klasická pláž, kterou jsme měli u hotelu. Koupat jsme se nechtěli, abychom k písku v autě nepřidali ještě sůl a radši jeli zpátky do hotelu na večeři. Ani fotky odtud nemáme.

Ale večer už jsme si ty potvory z moře dali

 

Fuerteventura za mě perfektní - ideální kombinace jídla, slunce, dostupnosti. Nechápu, že jsem tam ještě nebyla. A nevím, jestli to bylo tím, že jsem dlouho nikde nebyla, ale už úplně chápu, proč celebrity pořád skupují baráky na Kanárech.

 

Fuerte 66

 

Jiný pohled na Fuerteventuru s trochou zeleně

 

Když jsou vlny na Playa Jandia...

 

...a když nejsou lidi na pláži Ajuy.

 

 

Další odrzlá návštěva na hotelu

 

Na hotelu fitko, před hotelem několikakilometrová promenáda #BezPráceNejsouKoláče

 

S drinkem vždycky happy jak dva grepy