Konečně se nám podařilo ukecat Vláďovi kamarády Jirku a Verču, aby s námi vyrazili na východ, kde nikdo z nich zatím nebyl. Vybrali jsme Kyjev, aby to na  ně nebyl žádný velký punk. Výlet začal zvesela oslavou mého 100. letu hnedka na letišti v Praze. S Bohemkou z trafiky, jak jinak...

Vyrazili jsme na konci září a musím říct, že jsme rádi, že jen tak tak nezmokli. Kabonilo se to totiž celý víkend. První večer jsme se ubytovali v ikonickém a námi již ověřeném hotelu Ukrajina přímo na Maidanu Nezávislosti. Potom jsem naší skupinu vytáhla do vyhlášeného podniku Kiev Chicken, kde kromě kuřete proběhla i první várka boršče. Restaurace vypadá fancy a ceny jsou na Ukrajinu vyšší, ale jídlo bylo perfektní.

Nejlepší pohled na Maidan Nezávislosti z hotelu Ukrajina (11.patro)

 

Kiev Chicken v Kiev Chicken

Druhý den jsme už vyrazili nováčkům ukázat Kyjev. Nejřív jsme vydali do hipsterského místa Art Závod Platforma (takový kyjevský Vnitroblok) na předměstí Kyjeva, ale zrovna tam probíhal ComicCon, takže jsme se dovnitř nedostali (ano, nechtěli jsme platit vstup :)).

Tramvaj na Lisové

 

Místo toho jsme si prohlídli aspoň lokální tržnici Bazar na Lisove a taky jsme narazili na ulta hipster fašistic beer pub, takže jsme si aspoň dali hnedka dopoledne nějaké místní craftové pivo (na Ukrajinu s docela vysokohorskou přirážkou). Asi za to divadlo, které proběhlo při točení piva. Obsluhu jsme totiž vyděsili už tím, že jsme tam vůbec přišli. Pak týpek natočil pivo do plastové lahve, aby nám ho pak mohl přelít do kelímku a říct si o 90 Kč.

True Story, bro...

 

Po posilnění jsme vyrazili k Matce vlasti - nejvíc brutálnímu památníku všech socialistických dob. Má totiž všechno - spousta oceli, mega výšku, je to ženká, co má okolo tanky, budovatelské sochy osvoboditelů a nejlepší místo na výhled do města. Klasicky jsme se pofotili s tankama a protože kolem Matky vlasti není kde nic tu nic, tak jsme museli poobědvat v turistické pasti - v restauraci Kupol. A proběhla další várka boršče, jen tentokrát za pražskou cenu.

Pozdravy s Donbassu

 

Odpoledne jsme se zastavili v tržnici Bessarabsky Rynok, kde jsem musela obhlédnout ceny kaviáru pro kolegu. Chtěli jsme dát i pivo v pivnici Tsypa, ale byla fakt zima.

Bessarabsky market

 

Potom už procházkou centrem jsme přes Kreschatyk došli až k Oblouku přátelství národů s novým skleněným mostem. Ten je evidentně velkým lákadlem pro místní, protože takové davy jako tam jsme neviděli už nikde jinde v Kyjevě. Prosklená podlaha s několika metrovou dírou pod vámi je prostě hit, ale taky nevzbuzuje moc důvěry (aspoň u mě ne).

Davy na chodníčku k Památníku národů

 

Všude jsme chodili pěšky, takže i když jsme stihli jen pár míst, byli jsme docela unavení a vrátili jsme už jen zpátky na Maidan. Tentokrát kvůli lehkému dešti padla volba na blízký Porter Pub, kde mají údajně nejen levné pivo, ale taky dobré jídlo. Což musíme potvrdit, protože klobásky i další várka boršče do nás jen zahučely. V sobotu hrála živá hudba a v kombinaci si koňakem a podivným drinkem v ukrajinských barvách se večer docela zvrhl.

Слава Україні - Sláva Ukrajině

 

A proto pak i snídaně druhý ten vypadala asi nějak takto:

V neděli dopoledne jsme museli nejprve vystřízlivět, takže jsme si naplánovali krátkou procházku po sakrálních památkách - chrámu sv. Žofie a sv. Michala. Stejně jako před dvěma lety jsme tam stihli bohoslužbu, takže jsme nasadili šátky a nakoukli i dovnitř.

Sakrální turistika

 

Pěšky jsme slezli dolů a ve východoevropském Hoooters tedy v Happy Grill baru jsme dobře pojedli, dali si pivko a protože na odpoledne hlásili poměrně teplo, takže jsme operativně domluvili, že se pojedeme podívat do Mezhyhiry, neboli bývalé chaty bývalého prezidenta Janukoviče. Přidali tam nějaká fotografické místa, ale jinak se tam nic nezměnilo a pořád je to jedno z nejudržovanějších míst na Ukrajině.

Rodinná do albíčka "Na chatě"

 

Fotokoutek v Mezhyhiře

 

Po třistapadesáti fotkama s kachnama, rybama, jezírkama, mega stoličkou a pštrosama jsme se vrátili přes zastávku Hrdinové Dněpru zpátky do centra. Jirka s Verčou si celou dobu říkali, že ta Ukrajina je vlastně moc hezká a moderní. Tedy dokud jsme nevystoupili právě na Hrdinech Dněpra - na chudém předměstí často s alobalem v oknech místo žaluzií. Vidí pak obyvatelé bytů doma něco?  

Na večeři jsme naší skupinu vzali do restaurace Petrus na vareniky. Je dobře, že některé věci se nemění a stejně jako před dvěma lety jsme dostali jako pozornost podniku křenovou vodku a chleba se sádlem a koprem. Nevím, proč nám Jirka nevěřil, že je kopr všude. Verča měla narozeniny, takže se slavnostně rozšoupla i s dezertem.

Křenová vodka s chlebem s koprem

 

Večer jsme v rámci mini oslav ještě otevřeli lahev místního sektu Artemiskoe, které byl ve formě brutu vlastně docela dobré. Chtěli jsme lahve koupit hnedka ráno jako překvapení, ale k našemu vlastnímu překvapení nám nechtěli v Bille alkohol prodat do 10 hodin, takže jsme 20 minut chodili kolem obchodu a čekali jak největší alkoholici. V deset tam byla samozřejmě fronta, kde další tři lidi čekali na to, až si budu moct chlast koupit.

Poslední den byl i dnem odjezdu, takže jsme si na hotelu nechali kufry a vyrazili jen poblíž - konkrétně do Hydroparku na ostrovech na Dněpru. Tam jsme to posledně v létě nestihli, což je škoda. Protože pojďme si říct, že chodit na pláž na podzim, není to pravé ořechové. Na jedné z pláží se ale jedna paní koupala, takže je to asi jen můj pocit, že byla zima.

Pláž v Hydroparku na Dněpru AKA Kyjevská Dubaj AKA Mič Bjúkenen zasahuje

 

Obešli jsme  hlavní pláže této kyjevské Dubaje a pozvedali si pár činek ve venkovním fitku Kachalka, kde kupodivu cvičilo asi 10 lidí (a dost jich bylo fakt ve formě). Mimochodem tady trénoval i boxer Kličko.

Venkovní fitko a postarší pán ve formě

 

Museli jsme si dát opět pivo na zahřátí. Protože jsme nechtěli jet nikam daleko před odletem, tak jsme ještě pochodili centrum, dali si oběd a další boršč v turistické pasti (restaurace Naturlich u Kreschatyku), Verča nakoupila designerský kabát v Vsi svoi (BCI CBOI) a já pořídila kolegovi ten kaviár na trhu. Chtěli jsme si dát i slavnou kyjevskou perepichku, ale pokaždé tam byla taková fronta, že jsme si to rozmysleli. Nakonec jsme zakotvili na kávu a (nečekaně i) croissant ve známém bistru Lviv Croissants a pak už jen vyrazili na letiště.

Tipy na restaurace v Kyjevě:

- Petrus (boršč v hodnocení Nr. 2)

- Kiev Chicken (boršč v hodnocení Nr. 1)

- Lviv Croissants

- Kiev Perepichka

- Porter Pub (boršč v hodnocení Nr. 3)

- Happy Grill Bar

Restauraci ve věži u Matky vlasti a turistickou past Naturlich nezmiňuju, tam ten boršč za moc nestál.

Ceny se od posledně lehce zvedly a už je to v Kyjevě skoro jako v Čechách (na venkově). Samozřejmě kromě vodky, ta je pořád levná - dokonce i v lobby baru hotelu Ukrajina.

Další střípky z Kyjeva:

Ceny piva v tržnici

 

Viktorovi pštrosi

 

Cvičíme na čerstvém vzduchu

 

Maidan v noci

 

Luxusní vareniky

 

Skleněný chodník u Památníku národů