Já: "Pojedeme do Emirátů v zimě?"
V: "Ne, tam jsme oba byli a upřímně zas tak úžasný to nebylo."
Já: "Tak já nevím, tak to třeba Omán?"
V: "To by šlo, ale z Prahy s Travel Servisem neletím."

Ne všechny dovolené jsou jednoduché už od začátku. Než jsme se s Vláďou domluvili a našli let, který by nebyl moc dlouhý, tak byl najednou duben. Letěli jsme trochu komplikovaně z Vídně přes Doha přímo do Salalahu na jihu Ománu.
Měli jsme koupený all inclusive zájezd v hotelu Fanar Hotel&Residence. Musím říct, že se v Ománu hodně buduje a staví se nové hotely, a i když naštěstí kolem tohoto hotelu byly jen tři spřátelené hotely, i tak bylo lidí všude hodně.
Okolí hotelu je mocně zavlažováno vodou, takže i když jste uprostřed pouště, tak všude roste tráva, palmy a kvetou stromy, a vypadá to tak trochu jako v Karibiku.

Pohled z bazénu na jednu z hotelových pláží

 

Protože ceny výletů od cestovních kanceláří byly naprosto nesmyslné a pohybovaly se kolem 2 000 Kč / osobu i za obyčejný výlet do 10km vzdáleného města (WTF!) , tak jsme si půjčili v hotelu auto v přepočtu za 1 000 Kč a vyrazili po Ománu na vlastní pěst.
Chtěli jsme stihnout všechny "must see" atrakce na jižním pobřeží a hlavně taky vidět ta bájná stáda velbloudů.

Plán byl jasný: oáza Wádí Darbat, pevnost Taqah, ruiny přístavu Samahram, město Salalah a pláž Mughsail s jeskyní Marneef Cave.

A samozřejmě vidět ty velbloudy! Říkali jsme si, že budeme mít fakt štěstí, když potkáme aspoň jednoho. To jsme ale ještě neznali Omán.

Na silnici je potřeba věnovat speciální pozornost přecházející fauně 

 

Silnice jsou v Ománu nové a pěkné. A sotva jsme vyjeli z hotelu, museli jsme stavět, protože nám přes cestu přecházelo stádo velbloudů - mělo několik desítek kusů a my byli šťastní. A taky jsme vyfotili asi 50 tisíc fotek.

K Wadí Darbat vede jediná cesta - z dálnice zahnete u odbočky, která je fakt dobře značená a po další jediné cestě sestoupáte mezi kopci do údolí k řece. Za necelou hodinu od hotelu jsme byli na místě.

Wadí Darbat

 

Čekali jsme davy turistů, ale nikdo nikde. Kromě dvou znuděných týpků, kteří pronajímali dvě šlapadla a jednu loďku, tam byla už jen stáda krav a velbloudů. Za nekřesťanský peníz 250 Kč jsme si půjčili špaladlo na 20 minut, během kterých jsme přepluli celou oázu a vyfotili asi 300 krát brodící se, pijící, stojící a chodící velbloudy. Musím říct, že to místo bylo fakt příjemné a ani nám nevadilo vedro, které už dopoledne atakovalo 35°C.

Na šlapadle s velbloudy v pozadí

 

Z oázy jsme vyrazili do města Taqah, kde měla být pevnost. Ta tam sice byla, ale byla zavřená a vedro ve městě bylo už nesnesitelné, takže jsme rychle vyjeli dál.

Pevnost Taqah

 

Kousek za  městem jsou ruiny města Samahram neboli Khur Rori, které patří mezi UNESCO památky. Což je docela vtipné, protože k ruinám nevede skoro žádné značení, nejsou tam žádní turisté, vstup stojí 100 Kč a pracují tam celí dva lidi - člověk, co prodává lístky u brány a hlídač v audiovizuálním centru.

UNESCO kameny...

 

Jde o místo, kam připlouvaly lodě z Indie, aby se zde přeložilo zboží na velbloudy a ti se pak vydali přes arabský poloostrov do Evropy. Místo vzkvétalo také díky produkci kadidla, se kterým čile obchodovalo. Památku tvoří vlastně jen zbytky kamených domů, takže to vlastně celé vypadá jako sbírka kamení v poušti, kde je asi 40°C. I tak jsme si to celé prošli a ve stínu infocentra posvačili lunch box z hotelu.

Oběd ve stínu

 

Po stejné jediné silnici, která vede přes celý jih Ománu, jsme to otočili zpět na západ k Jemenu a odpoledne dojeli přes město Salalah a kolem pláže Mughsail až k jeskyni Marneef. Zde vedou skály přímo do moře a voda tu vyhloubila otvory, kterými při větších vlnách vystřikuje voda na povrch jako fontána. Opět nikde nikdo, jen při odchodu zrovna dorazila na výlet jedna asi desetičlenná arabská rodina.

Vodotrysk Marneef a v pozadí pláž Mughsail

 

Nakoupili jsme zásoby vody v místní restauraci s jedinými dvěma hosty a pokračovali do města Salalah. Tady byly v plánu jen dvě věci, vlastně tři: místní mešita, trh a natankování. Do mešity jsme nakonec nešli, protože další zahalování v tomhle vedru bylo o infarkt, a tak jsme se vyjeli hledat trh neboli souk. Byl tak malý, že jsme ho několikrát přejeli, než jsme ho našli.  
Všichni nabízí arabskou klasiku: šátky, šály, parfémy podezřelých vůní, zlato a kadidlo. Kromě nás a dalších 2 turistů tam opět nikdo nebyl a ani prodejci se nás zrovna nesnažili nalákat k nim do obchodu. Rychle jsme tedy nakoupili dárky a suvenýry za dobrou cenu a odjeli. Překvapilo nás, že se tady nesmlouvá.

Mešita v Salalahu

 

Co se ovšem ukázalo jako velký problém bylo tankování: I když jsme zastavili na benzínce Shell, tak tady nebrali ani karty ani dolary natož eura. A to jsme samozřejmě měli už natankováno. A ne místní peníze jsme neměli, páč jsme všechny utratili na souku. Potom, co obsluha začala přepočítávat kurz eura kolem 100 korun za euro, jsme situaci vyřešili tím, že mě Vláďa nechal na benzíně jako zástavu a odjel shánět směnárnu nebo bankomat. Potom, co jsem chvíli seděla sama na benzíně a fotila si selfíčka na Instagram ke mně přišel manager prodejny a říkal: "Sorry, vy nebýt tady, vy jít čekat za mnou, protože tady mnoho otázek, proč vy být tady sama."
A tak jsem musela čekat na Vláďu zavřená v kanceláři. Ten nakonec na několikátý pokus sehnal peníze a našel zpátky i benzínu a mohli jsme vyrazit zpět do hotelu.

Toto všechno jsme stihli za jeden den a vraceli jsme se do hotelu úplně vyšťavení, ale to bylo asi hlavně kvůli tomu vražednému vedru. I když jsem jela v hodně krátkých kraťasích a tričku na ramínka, byla jsem připravena se kdykoliv na veřejných místech obléct více vhodně a zahalit se. Naštěstí tím, že nikdo nikde nebyl, to nebylo kromě měst úplně nutné.

Omán má hodně co nabídnout turistům, ale zatím to moc neumí nebo možná ani moc nechce. Turistické vízum stojí 1200 Kč, musí se vyplnit online, kde je potřeba nahrát správnou fotku ve správné kvalitě, která kolikrát není ta správná, a pak zopakovat stejnou agendu se správnou kopií pasu. Naprosto předražené služby v hotelu a CK, i když vedle na benzíně je stejné zboží za 1/5 cenu.

Ceny v Ománu, 1 OMR (ománský riál) = 50 CZK:
benzín: 0,30 OMR
chipsy: 0,50 OMR
voda 0,5L v restauraci, na benzíně: 0,1 OMR
půjčení auta: 19 OMR/den
vstup do UNESCO ruin Samahram: 2 OMR
suvenýr: od 2 OMR
kašmírový šátek: 3-5 OMR

 

Další foto z Ománu:

Naše fáro

 

Wadi Darbat, krávy a velbloud

 

Na silnici kolona

 

Mughsail beach a restaurace...

 

Indický oceán v pozadí

 

Plážovej kejč

 

JO!