O tom, jak jsme si udělali výlet do Istanbulu v březnu a zrovna tam byl také atentát. Nic se nám nestalo, ale pocit to byl zvláštní...

V březnu jsme si jako dárek k narozeninám naplánovali prodloužený víkend od pátku do pondělí v Istanbulu. Využili jsme levných letenek Pegasus Airlines, které přistávají na letišti Sabiha Gokcen. é se nachází v asijské části města a je od centra vzdálené asi 50 kilometrů, což je ukázalo jako velký problém, pokud přilétáte v sedm večer. Na letišti fungovala 2 okénka pro pasovou kontrolu a zrovna přilétalo několik letadel, takže jsme na letišti získali zpoždění skoro hodinu a půl. Samozřejmě nám potom ujel přívoz do centra, který by jinak pěkně navazoval na autobusy z letiště v přístavu Kadiköy. Naštěstí v navigacích Nokia Here funguje i offline městská doprava a zjistili jsme, že se do centra dostaneme ještě metrem, i když to potrvá déle.

Kvůli zpoždění jsme se v pátek už jen ubytovali a vyrazili na kebab. Byl vynikající. Co nás úplně nenapadlo, byl fakt, že když se ubytujeme ve starém městě, bude nás v noci budit hned několik mešit najednou. Holt jsme ale chtěli být v místě dění.

Hotel Best Western Empire Palace odpovídal takovým 3 hvězdičkám. Poloha je naprosto super. Vybavení už bylo horší stejně jako snídaně. Oboje bylo takové to typicky "turecké". Trochu omšelé, arabský styl, papírové stěny a snídaně takové obyčejné - vejce natvrdo, sýr, olivy, pečivo, turecké uzeniny (nevím z čeho jsou) a nějaké ovoce.

V sobotu jsme tedy vyrazili na památky. Protože jsou všechny v docházkové vzdálenosti, nepotřebovali jsme za celý víkend žádný lístek na MHD.

Na Topkapi, které jme minule vynechali, jsme si letos vystáli frontu a za cca 500 Kč navštívili paláce uvnitř. Je odtud krásný výhled na Bospor, záliv Zlatý roh i zbytek města. V březnu byly už také nádherně rozkvetlé zahrady.

Fronty před Topkapi - čas ve frontě určitě hodinka, ale nutno přiznat, že se jim rozbil scanner...

Dále jsme to vzali přes mešity Hagia Sofia a Modrá mešita, vodárny Yerebathan postupně ke Grand Bazaru. U každého vchodu opět stála ochranka s docela pečlivou kontrolou kabelky i detektorem. Bazar jsme první den dali jen lehce spíš na nasátí atmosféry a ochutnání kebabu, kávy a baklavy na spousty způsobů.

Před Hagiou Sofiou - i když svítilo slunko, pořád byla v březnu zima a teplá bunda nebyla od věci

Klasika v Modré mešitě - šátek nutný. Od minule přidali ohraničení pro fronty, kudy se jde dovnitř a kde se hromadně dá zout a případně zdarma zapůjčit šátek

Kebab na rýži s modrou a zelenou Coca Colou :-)

Třetí den jsem vyrazili přes Galata most do další istanbulské čtvrti. Přesně v době, kdy jsme si pravděpodobně vychutnávali čaj na mostě, se u Taskimského náměstí odpálil sebevražedný atetátník a zabil 4 osoby. Náměstí se nachází asi jen 2km od místa, kde jsme svačili! Po čaji jsme ještě o ničem netušili a vyrazili směrem k náměstí. Byli jsme ale unavení a došli jen do poloviny k věži Galata. Celou dobu se v okolí nic zvláštního nedělo, až když jsme odcházeli, tak jsme viděli asi 2 vojáky hlídkovat u přístupových cest u mostu. O atentátu jsme se dozvěděli až od kamarádů z  ČR.

Ve městě se vůbec nic nedělo, tak jsme se ještě zašli podívat na modlitbu do měšity přímo u vstupu do Grand Bazaru a pak vyrazili nakupovat. Nakoupili jsme rychle dary a dárky, povečeřeli a večer zůstali na pokoji. Kromě rad od ustrašených rodičů a taky kvůli únavě jsme si koupili pivo Efes a byli jsme rádi, že si ho můžeme dát v klidu v hotelu. Večer nám ještě volala německá delegátka, jestli jsme v pořádku, nepotřebujeme zařídit dopravu jinam a že kontrolují všechny klienty - objednávali jsme si hotel přes německý rezervační systém.

V pondělí ráno jsme se už zase vraceli domů, takže jsme lehce znervózněni koukali na všechny podezřelé osoby a hlídkující vojáky a byli jsme rádi, že Turci mají na letištích kontrolní brány už před vstupem do terminálu. A že na na menším letišti se tam netvoří žádné shluky lidí. Před těmito branami později na Atatürkovu letišti proběhl atentát v červnu a zemřelo 38 lidí.

Ze starého města jsme se dostali trajektem do Kadiköy, který nám první den ujel a už jsme měli koupené žetony na cestu. Z vody jsme měli krásný výhled a naposledy se rozloučili s Hagiou Sofiou a s Topkapi palácem.

Istanbul mě nepřestal fascinovat ani po druhé návštěvě.

 Výhled z moře na Topkapi a obě nejznámější mešity