Z Trangu nás tranzitem dovezli do přístavu odkud vyjížděl trajekt na ostrov. Sice to byla asi zásobovací loď, ale hlavně že nás dovezla. Na Ko Mooku jsme se ještě nechali odvést na protilehlou pláž (za vyděračských 150BHT).

V Kanchanaburi je známý most přes řeku Kwai. Ale páč je tady opravdu jenom ten most, tak jsme se rozhodli zůstat jenom jednu noc.

Druhý den ráno jsme dorazilina sever země do Chiang Mai a už na nádraží se rozptýly všechny stresy, jak se dostanem do centra a kde budem bydlet. Naháněči už nás tahali do svých aut, s tím že jedině u nich se bydlí na nejlepších místech...

Pro letošní zimu jsme po dlouhém a dlouhém váhání vybrali na dovolenou Thajsko. Počet cestovatelů se od minule rozšířil a tak jsme vyrazili tři - já, Beny a Dolly. Někdy na podzim jsme koupili letenky a na cestu skoro až do Vánoc zapoměli. Během ledna jsme si jen vyřídili víza a očkování (to ale asi ani není potřeba).

Aneb krátký návod, jak stihnout to podstatné z Belgie ve třech dnech...

Nastala doba návštěv kamarádů na Erasmu v zahraničí, takže jeden listopadový víkend jsme se vydali za Stáninkou do Antwerp. Letenky od wizzu za 1 500,-  a 150 Eur v kapse a jelo se (a ještě mi zbylo).

Jedním z nejlepších předmětů mého programu pro elitní studenty je etiketa vedená pány Ladislavem Špačkem a Petrem Studenovský. Měli pro nás připravený celodenní kurz základního společenského chování a protože jsou oba velmi vtipní a mají spousty historek ze života, tak o zábavu nebyla nouze

U moře jsme se trochu víc rozleželi, ale zase abychom navštívili Turecko bez Pamukkale, Troji a Istanbulu, to prostě nešlo. A tak jsme vyrazili zase o kus dál.

Po loňské zkušenosti jsem usoudila, že když už dovolenou tak jedině aspoň na měsíc. Letos padla tedy volba na Turecko...

Původně jsme měli jet 4, ale protože máme za kamarády jelítka, tak jsme jeli pouze ve dvou: já a Beny. Letenky Praha - Istanbul jsme pořídili za krásných 2 600 Kč a 10. června jsme už stáli na letišti. Zbytek cesty byl tak trochu ve hvězdách.

Taková malá fotoreportáž z akcí Tématických střed v baru u Hroznýše Karla (Mimochodem ten had je pěkná bestie. Vždycky v úterý dostane myš a když všichni napjatě čekáme, jak ji sežeře, tak ji schválně sežere až ve čtvrtek) aneb Večery pro ty, co se chtějí bavit jinak. Taky by se to mohlo nazvat, když kalba, tak aspoň pod nějakou záminkou...

Jako asi každý turista v USA jsme si i my museli vyzkoušet pravý roadtrip (aby taky ne s benzínem za 15Kč/l ). Cíl byl jasný Big Bend National Park na hranicích s Mexikem. Vypravovali jsme se sice skoro půl dne ale nakonec jsme dokonce i vyjeli včas.